Olaf Hayer (SYMPHONITY, DIONYSUS, LUCA TURILLI)

Olaf Hayer (SYMPHONITY, DIONYSUS, LUCA TURILLI)

Nedávno jsem měl možnost příjemného posezení s českou formací Symphonity. Ta před časem rozčeřila stojaté vody českého metalu zprávou o příchodu zpěváka Olafa Hayera do skupiny. A tak jsem využil setkání s touto kapelou hned ke dvěma rozhovorům. Nejprve jsem si popovídal s českou částí Symphonity a poté jsem vyzpovídal i Olafa. A musím říct, že to byl velice zábavný a zajímavý rozhovor. Bavili jsme se totiž nejen o Symphonity či o změnách v sestavě Dionysus, ale zabrousili jsme třeba i k fotbalu, k několika německým kapelám či k samotnému Michaelu Kiskemu.

Čím tě Symphonity tak zaujali, že sis řekl, že s nimi budeš zpívat?
Libor: Protože jsmemu dali kupu peněz (smích). 
Olaf: Když se mne tihle kluci přes internet ptali, jestli bych s nima zpíval, tak mi poslali i nějaký jejich materiál. Poslali mi jejich první cédéčko a mne to hned posadilo na zadek a řekl jsem si: Wow, tohle jsou parádní melodie, to jsou skvělí muzikanti. A od té chvíle jsem věděl, že bych s nimi chtěl něco udělat.

Dionysus nedávno opustil jejich hlavní mozek, bubeník Ronny Milianowicz. To je asi pro kapelu obrovská ztráta, ne?
Olaf: Ano, to opravdu je. Myslím, že není takový problém najít nového bubeníka. Ale Ronny byl jedním z hlavních skladatelů v kapele a to může být problém. Bude to asi znamenat, že víc materiálu budu muset psát i já, protože píšu podobným stylem, jako on. Myslím, že jsme si dost podobní ve stylu psaní. Čili si myslím, že můžeme zacelit tuto mezeru.

Můžeš mi říct něco víc o důvodech, proč Ronny odešel?
Olaf: Dobře. Ronny si našel novou kapelu přímo ve svém městě, kde hraje se svými přáteli. Jeden jeho kamarád je taky velmi dobrý zpěvák. A oni sedí v jeho studiu a celý den společně pracují a prostě mezi nimi funguje ta správná chemie. Myslím, že se tak rozhodl, protože v Dionysus byl problém s penězi za cestování, s časem, které to zabralo, a podobně. Ronny má vlastní studio, a vždycky, když jsme se všichni sešli na zkoušce, tak v jeho studiu nemohli ostatní kapely nahrávat. Což byla pro Ronnyho určitá ztráta. A to byl jeden z problémů. Myslím si, že z jeho pohledu je tohle rozhodnutí asi pochopitelné. Nejsme z toho samozřejmě nadšení, ale myslím že se to dá pochopit.

A máte už tedy za Ronnyho nějakou náhradu?
Olaf: Ano, už máme nového bubeníka. Ale nevím, kdo to je, ještě jsem ho neviděl (smích). Kluci ho přetáhli. Je totiž ze stejného města jako náš kytarista a basák. Což je pro nás samozřejmě lepší, protože kluci mohou společně víc zkoušet. Ale objevil se jiný problém. Byo už naplánované, že teď v dubnu vyjedeme na turné a v tom nás opustil také náš klávesák. A to mohl být problém. Ale teď jsme našli někoho, kdo s námi odjede tour a možná i nějaké další koncerty a doufáme, že ho potom budeme moci vzít do kapely.

Můžeš mi říct víc o tom turné?
Olaf: Jasně, bude to od prvního dubna do 22. srpna. A budeme v Belgii, v Holandsku, ve Švédsku, v Norsku, prostě po celé Evropě (smích). Ale nemohu ti teď prozradit přesná data, ale myslím, že je můžeš určitě najít na stránce AFM (www.afm-records.de – pozn. autora).

Před několika měsíci vyšlo nové album Dionysus – Fairytales And Reality. Jsi s ním spokojený?
Olaf: Ano, myslím, že ano. Nejsem s ním sice spokojený úplně na 100%, ale jsem celkem spokojený s výsledkem. Myslím si, že písně byly lepší na naší minulé desce, ale zvuk je teď určitě mnohem lepší. Myslím si, že je to určitě krok dopředu. Z hlediska zvuku i z celého dojmu, jakým deska působí. Ale co se týče skladeb, tak preferuji předchozí album. Ale to neznamená, že nemám rád písničky z naší nové desky, taky je mám rád, ale na minulém cédéčku byly podle mne o něco lepší.

To, co říkáš, je docela neobvyklé. Většina hudebníků vždycky tvrdí, že to nové album je nejlepší...
Olaf: Jasně, vím co myslíš. Ale to je bullshit (smích). Roumíš, to je vždycky: Jó, tohle je nejlepší deska, jakou jsme kdy udělali. Ale já se snažím být upřímný. Naši novou desku mám taky hodně rád, ale tu starší mám prostě radši. Jsem šťastný, že nové album mají lidi rádi, to je myslím ta nejdůležitější věc.

Kromě Dionysus a Symphonity zpíváš i s Lucou Turillim. Máš dost času, abys to všechno stíhal?
Olaf: Upřímně řečeno nevím (úsměv). Záleží to na tom, jak se to zrovna sejde. Například vloni jsem nedělal nic. Nezpíval jsem s Lucou Turillim, vlastně jsem nikdy nevystupoval živě s Lucou Turillim, nedělali jsme ani nic s Dionysus, a to byl důvod, proč jsem si řekl, že to zkusím i v Symphonity. A myslím, že bych mohl mít čas, abych to stíhal. Ale na druhé straně teď budou Dionysus vyjížděť na tour a je toho najednou na mne moc. Bude víc vystoupení, víc tour, víc festivalů a podobně. A teď to vypadá dost pracovně, protože budeme tenhle rok pořád něco připravovat. A to je problematické. Protože když Luca chce něco dělat a Symphonity a Dionysus, pak to nemůžu všechno stíhat. Proto říkám, že Dionysus je moje priorita, a když budu mít čas, můžu dělat další věci.

Hrál jsi hodně koncertů po boku mnoha známých kapel. Je tady ještě nějaká, se kterou bys chtěl vystupovat na stejném pódiu?
Olaf: Nejsem si jistý (smích). Je spousta kapel, které mám rád. Budu šťastný, když si s nějakou z nich zahraji, ale nemám žádná taková přání.

Musí být pro tebe docela náročné neustále cestovat z Německa do Česka, do Švédska...
Olaf: A Luca je z Itálie (smích), ale naštěstí je pořád v Německu. Ano, je to náročné, ale na druhé straně můžu navštívit spoustu zemí (úsměv). Ale ano, máš pravdu, občas je to tvrdé. A nemá to řešení.

Vím o tobě, že jsi obrovským fotbalovým fanouškem a minulý rok bylo v Německu fotbalové mistrovství světa. Byl jsi se podívat na nějaký zápas?
Olaf: Musím říct, že jsem viděl všechny zápasy, přinejmenším tedy všechny zápasy Německa. A dost jiných zápasů. Ale všechny jen v televizi. Vzal jsem si svoji televizi ven a k tomu jsem si přinesl pivo. Byla to velká party (smích).

Právě běží kvalifikace na Mistrovství Evropy ve fotbale a Německo a Česká republika jsou ve stejné skupině. Můžeš si tipnout, jak dopadnou jejich zápasy? A kdo podle tebe postoupí?
Olaf: Můj Bože (smích). No, doufám že postoupí Německo a Česká republika (smích). (Ke klukům ze Symphonity) To byla dobrá odpověď, ne? (smích)

Zmínil jsi pivo, máš rád to české pivo?
Olaf: Ó ano, je fantastické. Myslím, že je jedno z nejlepších na světě.

A myslíš, že je české pivo lepší než německé?
Olaf: (smích) To je rafinovaná otázka (smích). Myslím, že je to stejné. Opravdu si myslím, že je to stejné. Máme nějaká opravdu špatná piva a máme nějaká hodně dobrá. A myslím, že tady je to stejné.

Zpíváš teď v české kapele. Umíš už trochu česky, rozumíš alespoň něčemu?
Olaf: Ne. Když jsi se bavil s kapelou, něčemu jsem trochu rozuměl, ale jenom, když jsem slyšel nějaké jméno nebo když to slovo bylo stejné jako v angličtině a podobně.

Ty jsi původně začínal jako bubeník. Dokážeš si představit, že byses ještě někdy vrátil k bicím?
Olaf: Ano, to je pravda. Ale nemyslím, že bych se někdy vrátil k bubnování. Myslím, že bych nebyl dost dobrý. Myslím, že jsem byl dobrý bubeník, co se týkalo tempa a pauz, ale například dvojkopáky se mnou nikdy nespolupracovaly (smích). Byl jsem příliš líný (úsměv).

Co pro tebe znamená metal?
Olaf: (Po chvilce přemýšlení) Sílu, dobré melodie. To je pro mne důležité. Nenávidím ty death metalové sračky (smích). Někomu se to líbí a to je v pořádku, je to jeho právo. Ale není to nic pro mne. Pro mě je důležitá dobrá melodie a silné písně. Nebo také balady jsou fantastické. Osobně miluji balady.

Co nejvíc ovlivnilo tvé rozhodnutí věnovat se hudbě?
Olaf: Ó, myslím, že jsem to už několikrát říkal. Určitě jsi to už slyšel. Jsem velký fanda Helloween už od jejich začátku. Miluji dobu, kdy s nimi zpíval Kiske. Taky mám rád Manowar. Ne pro jejich image, ale protože jejich hudba a jejich zpěvák jsou skvělí. To mne nejvíc ovlivnilo.

Když jsi zmínil Helloween, nedá mi to nezeptat se tě, co si myslíš o současných Helloween?
Olaf: Nelíbí se mi moc rád hlas Andiho Derise. Má sice dobrý hlas, ale podle mého se nehodí k Helloween. Myslím, že po Kiskem je to krok zpět. A písně se podle mne také víc proměnili k jeho stylu zpěvu. Nejsem velkým fanouškem současných Helloween.

A jaký je Tvůj názor na Kiskeho sólovky?
Olaf: To je stejný problém. Slyšel jsem jeho poslední desku a jsou tam sice některé dobré skladby ale myslím si, že on má metalový hlas. Má absolutní metalový hlas a podle mne se nohodí k tomuhle měkkému materiálu. Jsou tam dobré věci, zazpívané velmi dobře, ale nemám to moc rád.

A myslíš si, že jsou momentálně stále lepší Helloween než Gamma Ray, nebo je to naopak?
Olaf: To je také ten samý problém. Gamma Ray také vyměnili dobrého zpěváka za horšího. Když byl Ralf Scheepers v Gamma Ray, bylo to skvělé, miloval jsem to. Kai Hansen nezpívá vůbec špatně, zvlášť v porovnání s dobou, kdy se zpěvem začínal, ale něco tam chybí. Ale myslím, že mám v současnosti raději Gamma Ray než Helloween.

Když jsi se zmínil o Ralfu Schepersovi, musím se tě zeptat, jestli máš rád Primal Fear?
Olaf: Ano, jsou skvělí. Jediná věc, která se mi moc nelíbí, je ta, že Ralf neustále řve a nezpívá moc často čistě v těch vysokých polohách. Jednou jsem se ho na to ptal a on mi říká: Víš, už prostě nedokážu zpívat takhle čistě (úsměv).

Kdo je tvůj nejlepší přítel z metalových muzikantů?
Olaf: Dionysus (smích). Kluci z Dionysus. Poznal jsem spoustu lidí z mnoha metalových kapel, ale nemůžu je nazývat svými přáteli. Máme mezi sebou sice dobré vztahy, ale myslím, že přítel je něco víc. Ten vztah je mnohem intenzivnější.

Informácie o rozhovore

Odpovedal/-li: Olaf Hayer

Webová stránka:

Informácie o rozhovore

Uverejnené: 2007-01-20 23:03:17

Prečítané: 192x

Autor: Jan Němec

Jan Němec

Názory redakcie

Chýba názor redakcie