NEGATIVE FACE - Matěj Lipský

Stahování nás nemůže ohrozit

NEGATIVE FACE - Matěj Lipský

Negative Face patří již několik let k nejzajímavějším kapelám, které se potloukají českým hudebním podzemím. Proto jsem rád využil příležitosti a popovídal si s mozkem kapely Matějem Lipským.

Na desce Stín se podílelo kolem deseti lidí, teď to bylo dvakrát víc. Budete v tomhle trendu pokračovat?
Tak to nevím, je to prostě náhoda. Ty písničky si o tolik lidí samy řekly. Osobně jsem byl tím počtem ve finále trochu zaskočený. Prostě to celé tak nějak plynulo a najednou koukáme, že je nás tam třiadvacet :-). Co bude příště nevím, ale nápady tu jsou. Chtěl bych další album natočit venku pod dohledem nějakého šikovného producenta a o některých hostech začínám jednat již nyní, i když nové album budeme točit nejdříve koncem roku 2011.

V hudbě Negative Face se prolíná spousta různých stylů, kde bereš inspiraci?
Inspirace přichází ze všech možných cest. Něco je ovlivněno hudbou, kterou poslouchám. Například úvodní skladba The Way, z nového alba The Garden of Wishes, by mohla být s odřenýma ušima mixem Tracy Bonham s Ayreonem. Pak je to studnice muziky vznikající z emočních prožitků (například překvapivě Zahrada emocí) a potom jsou to nahodilé nápady, které vznikají, když vezmu kytaru do rukou. Například při snídani s milou slečnou či v horách, kdy se člověk vrátí vymrzlý do tepla roubenky. U Negative Face je fajn to, že pak nemusím řešit, že zrovna tato skladba není metalová a klidně si dovolím dát na album milou folkovou písničku, pokud si o ní myslím, že má co říct.

Co vlastně doma nejčastěji posloucháš?
Doma toho v poslední době moc neposlouchám, protože mě s přehledem „převálcuje“ dcerka se svými pohádkami. Takže nejčastěji je to Radůza a její pohádkové CD „O Lojzíkovi a Mourince“. Ale když všechno utichne a dům spí, tak dostává jednoznačně v poslední době přednost album „Ki“ od Devina Townsenda nebo díky promu na bandzone „pro mě“ objevená skupina Wotienke. V autě je to pak poslech všeho možného. Od nahrávek k recenzím až po klasiku ve smyslu vážné hudby a jazzu.

Možná i proto je nová deska Negative Face hodně různorodá. Prozradíš mi, jak dlouho vlastně vznikala?
Celý proces nahrávání nám zabral dva roky. Natáčeli jsme ve třech studiích, pod producentským dohledem mého kamaráda Maťa Mišíka. Naštěstí jsme veškeré problémy vzniklé při nahrávání překonali a naše přátelství se upevnilo. Takže počítám s tím, že příště budu album připravovat rovnou s Maťem. Ale zpět k otázce. Kromě toho jsem pak ještě nějaký čas strávili s bubeníkem Richardem Mastejem (Glock 22) ve zkušebně a také chvíli trvalo, než se udělaly digipacky s lisovanými CD. Takže dohromady to byly skoro tři roky!

Prvních šest věcí na nové desce tvoří jakési intro a složil je Daniel Kroft. Co tě vedlo k tomu, že jsi začátek desky nesložil sám, jako zbytek alba, ale svěřil ho do rukou Daniela Krofta?
Dan působil na našem albu jako koproducent. To znamenalo, že byl s námi od začátku ve studiu a přispíval cennými radami. Obzvlášť to platilo ve chvílích, kdy jsem byl zcela jiného názoru než Maťo a nechtěl jsem si nechat určité věci vymluvit. Dan pak vždycky celou situaci rozhodl. Mimo to mi dělal hlasovou supervizi, protože jsem věděl, z naší předchozí spolupráce na jeho kapele Latitude77, že právě on je schopen ze mě dostat maximum. Mimo to jsem věděl, že je Dan velmi šikovný muzikant (jako ostatně všichni, kdo se na nových NF podíleli) a rozumí si se samply a elektronikou, tak jsem ho poprosil, zda by neudělal intro, které by posluchače vtáhlo do děje alba. Nakonec jsme to s Maťem Danovi schválili :-) až po mnoha úpravách a roční práci. Takže nakonec intro narostlo do skoro 5 minut, ale opravdu stojí za to. Navíc se melodicky opírá o úvodní skladbu The Way a zohledňuje v jednom motivu film „Adéla ještě nevečeřela“, což tak nějak evokuje moji historii i závěr alba, kde mluví můj děda. Nakonec jsem nechal intro rozdělit na sedm tracků, po vzoru právě Ayreonu, což má symbolický význam sedm dnů, během nichž se odehrává celý příběh alba.

The Garden Of Wishes je koncepční věc. Není to ale klasický příběh, jaké se na deskách většinou objevují, ale jeho téma je spíš filozofické či psychologické. Jaký je tvůj vztah k filozofii a psychologii?
Kladný :-). Celý koncept je pak takovou oslavou obou těchto humanitních oborů. Myšlenka příběhu se týká analytické psychologie podle C. G. Junga a teorie kolektivního nevědomí. Filosofická rovina se týká především existencionalismu a smyslu lidského bytí obecně, jakož i otázky víry.

V tom případě by mne zajímalo, jaký je tvůj oblíbený filozof?
Já mám rád třeba Martina Bubera a jeho myšlenku vztahových rámců Já a Ty. Z našich autorů především Milana Machovce, na jehož přednášky jsem dobrovolně chodíval i v době, kdy jsem ještě nestudoval vysokou školu a jehož charisma i myšlenky mě totálně dostaly. Především práce týkající se smyslu lidského života a otázky záchrany naší planety či vstup člověka do vesmíru jako filosofický fenomén. Těch autorů je opravdu moc a navíc jsou to pak i psychologové, jejichž koncepty se dají vnímat i jako filosofická díla jako již zmíněný Jung, ale též např. Erich Fromm, Viktor Frankl, Carl Rogers a další.

Teď se vrátím zpátky k novince The Garden Of Wishes. Jak jsi vlastně přišel na ten příběh?
To je pro mě do teď záhada. Já jsem psal pouze texty, a když jsem jich měl asi pět, tak jsem zjistil, že na sebe navazují a tvoří příběh. Zbylé jsem dopsal již podle nevědomím :-) dané linie příběhu a vzniklo toto album o setkání muže s jeho vnitřní ženou.

Kromě anglických textů se na deskách Negative Face objevují i české věci. V kterém jazyce se ti líp skládá?
Upřímně, i když jsem něco psal přímo v angličtině, tak se mi lépe skládá v Češtině. Navíc mají české texty blíže k poezii než jejich anglické ekvivalenty. Do budoucna sám ještě nevím, jak textovou složku udělám, pokud budu chtít ještě používat angličtinu nebo i jiné jazyky. Možná se vzdám textování nebo udělám album raději jen v češtině. Ještě uvidím.

V bookletu se kromě anglických textů objevuje i jejich přebásnění do češtiny. Co tě k tomu vedlo?
V podstatě to, že jsem chtěl texty něco sdělit doma i v zahraničí :-). Prostě všem, komu nejde jen o muziku, což by u koncepčních alb mělo být, dát o něco víc. A přeci jen v Čechách se lépe sděluje v češtině :-). A když už album (až na jednu výjimku) není nazpíváno česky, tak ať alespoň zůstane lyrika pro náš jazyk zachována v bookletu.

Ty texty jsou opravdu přebásněné a ne jen přeložené. Což mne samozřejmě vede k otázce, jestli máš rád poezii?
Mám poezii moc rád. Je to pro mě prostě další vyjádření životní exprese. Vedle malířství, sochařství, hudby, tance a architektury je pro mě dalším velice důležitým ostrůvkem, který má co říci nejen v umění jako takovém, ale i v terapii.

V tom případě se zase zeptám, jakého básníka máš nejradši?
Už dávno mě uchvátil překlad Ch. Morgensterna do češtiny. To je opravdu kouzlo neskutečné, škoda, že nevládnu jazykem, abych si to mohl vychutnat i v originále. Jinak mám rád celou dekádu prokletých básníků, ale také básně či texty J. R. R. Tolkiena, L. Cohena, B. Dylana a dalších. U nás mě dostal (možná víc způsobem života) K. H. Mácha, dále pak J. Kainar (hlavně díky jeho vztahu k hudbě a otextování „Kuřete v hodinkách“ od Flamenga) a z textařů jednoznačně R. Křesťan. Opět, toho je fakt hodně. Tak to berte jen jako aktuální vhled :-).

Nová deska je opravdu nádherná i po grafické stránce. Navíc je vše ve formě luxusního digipacku. Co vás vedlo k tomu vydat desku právě v téhle podobě?
Cítili jsme, že je album výjimečné (už jen tím časem, co jsme na něm strávili) a chtěli jsme, aby i obal odpovídal našemu vnímání alba. Navíc jsme si zkusili splnit takový malý sen, a sice udělat luxusní balení ve formě plastického digipacku. Díky Maťovi, který převzal i celkovou výtvarnou supervizi (doporučuji jeho stránky www.matomatic.com), se zhmotnil tento sen do skutečnosti a moc děkuji Vojtěchovi z Élysionu, který naše výstředné choutky zafinancoval. Navíc se na tom asi trochu odrazil i fakt, že klesají čísla prodeje CD, a tak jsme chtěli nabídnout něco, co by mělo smysl si koupit a ne stáhnout.

Tracklist je na obalu psán dokonce i braillovým písmem. Kdo s tím nápadem vlastně přišel?
Kupodivu ne já (ačkoliv jsem psycholog a speciální pedagog), ale Maťo. Chtěl to udělat jako takovou službu pro nevidomé, aby věděli, co si kupují a navíc si také mohou prohlídnout celý obal díky jeho plastičnosti.

Pokud se nepletu, tak máte v plánu i turné k nové desce. Můžeš mi říct, kdy na něj vyrazíte?
Ještě do nedávna jsem mluvil o tom, že v únoru nebo březnu. Nicméně tomu tak nebude. Nakonec jsem se rozhodl turné přeložit na květen a červen 2010 plus k němu přidat nějaké ty letní festivaly. Do té doby možná vystoupíme v jednom pořadu na ČT v akustické podobě a stejně tak i na koncertu u příležitosti předávání cen Břitva.

Na nové desce se podílelo víc než dvacet muzikantů. Kolik lidí vlastně pojede na turné?
Zatím to nevíme, ale vypadá to, že nás pojede tak osm a v podstatě to budou muzikanti, co se na nahrávání alba podíleli. Včas dám echo, až budu vědět víc :-).

Vzhledem k moci internetu mi to nedá nezeptat se, jaký je tvůj vztah k internetu a ke stahování? Myslíte si, že vám hrozí, že si vaši desku budou lidé víc stahovat než kupovat?
Kupodivu mám vztah ke stahování kladný. Myslím si, že díky tomuto fenoménu se paradoxně vrací muzika do rukou samotným kapelám a ne labelům. Díky stahování si lidé mohou poslechnout daleko víc muziky, než by si koupili. O to víc lidí pak chodí na koncerty a podpoří tak kapelu jinak. Navíc si pak mohou koupit album, protože se jim líbí a chtějí tak podpořit přímo kapelu. Už vědí, co kupují. Nebo si koupí alespoň tričko či další věci související s jejich oblíbenou skupinou. Má to však i druhou stranu mince a to, že je dost uživatelů, kteří jen stahují a nezajímají se v podstatě o kapely, názvy alb, sestavy apod. A řeší jen, kolik mají giga bitů nebo tera bitů muziky na „hadru“. Ale ti by si stejně album nekoupili a na koncert nepřišli, takže je to v podstatě jedno. 

Ještě mě napadá, že se díky „pirátům“ také ukáže, jak moc je kapela populární. Když se dá najít na hodně sdílených serverech, tak je o kapelu zájem. Když ne, tak je to spíše okrajová záležitost. A tou navíc Negative Face vždy byli, tudíž si myslím, že se na moc místech neobjevíme, tak nás to nemůže nějak ohrozit. A i kdyby, tak si paradoxně myslím, že to pomůže našemu turné. Nicméně nás nahrávání alba stálo dost peněz, takže sami nahrávku zdarma neuvolníme. Ale kdo chce stahovat, může legálně na i-legálně.cz nebo t-music.cz, kde je naše album k mání ve formátu mp3. Ale přeci jen to není ten pěkný digipack.

V českém bulváru, alespoň tom internetovém, se objevil článek typu: „Lipský alias děda Potůček: V 86 letech hostuje na metalovém albu svého vnuka!“...novinář, který psal ten článek přitom moc neřešil to, že tvůj dědeček se objevil už na minulém albu. Co říkáš na takovou reakci bulváru? Nevadí ti, že místo aby tyto novináře zajímala vaše hudba, jde jim hlavně o to, že je na desce pan Lipský?
Nevadí mi to, v podstatě je to dobrá reklama pro dědu. Vezmi si, kolik lidí ve věku 86 let by podpořilo metalovou kapelu :-). Víc mi vadí jiné články v bulváru, které nejsou pravdivé a spíš lidem ubližují a škodí. Tento byl neškodný a navíc se tak nějak odvíjel od naší tiskové zprávy, kterou pro nás připravil jeden novinář tak, aby se média „chytla na lep“. A co se naší muziky týče, tak ta by stejně tato média nikdy nezajímala.

Pod tím článkem se v diskuzi objevily i názory, že jste si pozvali pana Lipského proto, aby se o vás víc vědělo. (Přitom pan Lipský byl už na vaší minulé desce a navíc jste svou promotion rozhodně nestavěli na tom, že se pan Lipský na desce objeví...) Co tedy říkáš na takové reakce lidí?
V podstatě je mi to jedno. Víš, já jsem osobně rád, že nám děda takto pomáhá, a co se děje kolem, a co si lidi pak myslí, to už je věc druhá. Pro mě to je vždy milé s dědou na něčem spolupracovat. Dříve jsem se tomu bránil (právě z důvodu, aby si někdo nemyslel, že se chlubím cizím peřím), a tak jsem pozval dědu ke spolupráci až v době, kdy jsem měl pocit, že jsou mé projekty už dostatečně známé a tudíž se pak všechny tyto názory stanou liché. Nicméně, je mi trochu líto, že jsem takto uvažoval, protože jsem mohl s dědou udělat víc zajímavých (i nemetalových) nahrávek. Ale snad do budoucna ještě něco bude. Mám takový nápad na příští rok, ale zatím ho nebudu prozrazovat.

Zatím jsme se o tvém dědečkovi - legendárním českém herci panu Lubomíru Lipském - bavilli jen v souvislosti s bulvárem, teď bych se ale chtěl zeptat přímo na něj. Jeho hlas se totiž objevil jak na této desce, tak i na minulém albu. Musel jsi ho k tomu nějak přemlouvat?
Vůbec ne, vše vzniklo zcela spontánně a děda vždy sedl do auta a dorazil za námi do hostivařského studia a opravdu velice profesionálně a s radostí namluvil, co bylo třeba.

Co vlastně tvůj dědeček říká na vaši hudbu?
Kupodivu se mu líbí. Prý si naše nové album pustil již třikrát a v MF Dnes se vyjádřil, že na desce nachází „střípky geniality“, to mě fakt těší. Ale děda je úžasný, on opravdu vždy poslechl každou nahrávku, kterou jsme kdy udělali a to i v začátcích, kdy šlo o death metal :-). Děda je totiž duchem velice mladý. Myslím si, že to je i jeden z důvodů, proč je i přes svůj vysoký věk takto aktivní a čilý.

Pokud je ještě něco zajímavého, důležitého, co bys chtěli říct, doplnit, respektive pokud nepadla nějaká otázka, na kterou jsi čekal...tak ven s tím ;)
Snad jen, že až skončí turné, uzavře se tato kapitola Negative Face. Pokud bude někoho zajímat ta další, může se zalogovat na našich stránkách www.negativeface.com a vyplout s námi na dlouhou plavbu, na jejímž konci snad bude další album Negative Face. My totiž pak budeme komunikovat pouze přes fanoušky a jinak na veřejnosti o nás nebude moc slyšet. Ale chystáme věci nevídané... tedy snad!!! 
Jinak, díky moc za milé povídání a podporu.

I já děkuju za velice příjemné povídání a těším se, že se brzy někde uvidíme.

Informácie o rozhovore

Odpovedal/-li: Matěj Lipský

Webová stránka:

Informácie o rozhovore

Uverejnené: 2009-04-14 23:19:58

Prečítané: 794x

Autor: Honza Němec

Honza Němec

Názory redakcie

Chýba názor redakcie