EAGLEHEART - Michal „Mike“ Kůs

„V Limbu chtěli, abychom na obal dali draky a válečníky. Tak jsme šli ke Scarlet.“

EAGLEHEART - Michal „Mike“ Kůs

Oslava desetiletého výročí, výměna skoro na všech muzikantských postech nebo koncertování po boku kapel jako jsou například Nightwish nebo King Diamond. To všechno stihli brněnští Eagleheart od vydání zatím poslední desky Dreamtherapy. A samozřejmě nezapomněli ani na skládání nových věcí. Nedávno dokonce začali s nahráváním desky. „Když všechno půjde podle plánu, bude do jara venku. A myslím, že skladby budou po všech stránkách extrémnější,“ slibuje lídr kapely Michal „Mike“ Kůs.

Jak to vypadá s nahráváním nové desky?

Nedávno jsme začali. Bicí jsme nahráli v brněnském studiu Sonidos u Zdeňka Ondráčka, které můžu jedině doporučit. Měli jsme na něj dobré reference, zvuk se nám líbil, tak jsme se rozhodli, že to zkusíme. A možná tam desku nakonec i smícháme, protože je to praktičtější, než jezdit pravidelně na Slovensko do studia k Rolandovi (Grapowovi – poznámka redakce). Tam vyrazíme koncem září a nahrajeme zbytek - kytary, basu a hlavní zpěvy, protože chceme, aby byl u toho a pomohl nám s produkcí. Když všechno půjde podle plánu, měla by být deska do jara venku.

Proč nahráváte v různých studiích? Je mezi nimi takový rozdíl ve zvuku jednotlivých nástrojů?

Hlavní rozdíl je asi v tom, že když nahráváš vše najednou, může to být kompaktnější a asi líp zachytíš kouzlo okamžiku. Na výsledném zvuku má ale stejně největší podíl mix, který se dělá nakonec v jednom studiu. Práce v různých studiích je pro nás pohodlnější z časového hlediska. Některé nástroje si můžeme nahrát sami nebo ve studiu někde poblíž. A samozřejmě je to i o financích. Je rozdíl, jestli děláš všechno ve vyhlášeném studiu, jako má třeba Roland, nebo něco zvládneš i sám. Sami máme už celkem dost zkušeností z nahrávání, takže třeba kytarová sóla budeme nahrávat svépomocí, protože není potřeba, abychom kvůli tomu jezdili do studia.

Jak se vám s Rolandem spolupracuje?

Naprosto v pohodě, moc se na to těším. Je totiž nejen výborný kytarista, ale hlavně fajn člověk. Navíc dobře zpívá a díky všem zkušenostem dokáže z muzikantů vytáhnout maximum. Člověk si většinou myslí, že všechno už zní, jak má a on z vás pak dokáže dostat ještě lepší výkon. Bylo to znát už na Dreamtherapy, kde Vojta přišel s nápadem na tvrdší a energičtější zpěv a ve spolupráci s Rolandem pak ze sebe dostal opravdu maximum.

Vraťme se k nové desce. Můžeš shrnout, jak bude vypadat?

Nevím, jestli to jako člen kapely a autor dokážu posoudit, ale myslím, že skladby jsou ve všech směrech extrémnější. Každý k tomu máme nějaký svůj postoj, ale asi se všichni shodneme, že album je komplikovanější a přitom melodičtější, atmosféričtější a zároveň tvrdší i dynamičtější. Na nové desce budou nejrychlejší tempa, jaká jsme kdy natočili, ale přitom i rychlé a tvrdé skladby obsahují hodně lyrických a klidných částí. Samozřejmě se najde také pár progresivních prvků. Muzikantsky to bude určitě naše nejnáročnější deska. Proto nám tak dlouho trvalo se ji po sobě naučit (smích). Máme celkem deset skladeb a jeden bonus, do některých jsme použili sedmistrunné kytary, takže jsme trochu experimentovali s modernějším soundem. Textově to bude naše nejosobnější a nejintimnější album.

Plánujete k nové desce natočit i nějaký videoklip?

Rádi bychom. K Dreamtherapy jsme nakonec žádný neudělali, protože se měnila sestava a museli bychom vybranou skladbu přetáčet s novým zpěvákem Romanem Sáčkem. Měli jsme pocit, že by ho pak fanoušci o to víc srovnávali s Vojtou, a to jsme nechtěli. Možná jsme mohli natočit nějaký singl, ale teď už je to jedno. Naším jediným klipem je tak x let starý Moment Of Life, takže k nové desce klip určitě bude. Rádi bychom alespoň dvě videa udělali.

Když jsi zmínil nového zpěváka, musím se zeptat, jak to bude s vokály na nové desce. Kromě Romana je v kapele i váš bývalý zpěvák Vojta, který je teď na pozici basáka, a zpívat můžeš i ty. Jak to tedy bude na novém albu vypadat?

To bude asi největší změna oproti minulým nahrávkám, protože přístup ke zpěvu je úplně jiný. Vokální linky jsem zezačátku psal pro dva hlasy, Romana a svůj, protože jsem díky podpoře kluků v kapele i fanoušků získal dost odvahy, abych toho na desce zkusil nazpívat víc. Pak se ještě vrátil Vojta, takže bylo jasné, že i jeho hlas musíme na desku dostat. Je pravda, že kvůli tomu máme občas menší starosti, jak si party přesně rozdělit, ale určitě jsou to starosti příjemné :) Každý bude mít na desce dost svého prostoru, takže vokálně to bude hodně pestré.

Před několika lety jste požádali fanoušky o finanční příspěvek na nahrávání nové desky. Pomohlo vám to?

Něco jsme vybrali přímo díky jednotlivým fanouškům, kteří nám posílali příspěvky. Všem za to moc děkujeme. Hodně nám pomohli také organizátoři festivalu Made of Metal, kteří nás na první ročník festivalu pozvali právě v rámci naší donační akce. Peníze, které jsme vybrali, teď použijeme právě na nahrávání novinky. Ještě jednou všem moc děkujeme za podporu!

Proč vlastně trvalo tak dlouho, než jste začali nahrávat novou desku? Bylo to právě kvůli penězům?

Peníze jsou jen jedním z důvodů. Tím hlavním je čas. V době vydání Dreamtherapy jsme ho měli daleko víc, já byl například ještě student. Teď je situace náročnější, přišla práce, hypotéky, manželství, u některých děti. A taky deprese, že už nám není dvacet (smích). Za těch pět let se v životě nás všech hodně změnilo a postupně jsme tak všichni v kapele dospěli a někteří museli změnit i priority. Samozřejmě se na tom podepsala taky několikanásobná výměna sestavy, což s tím vším souvisí. A další věc je, že ani já, ani Michal (Jankuliak – poznámka redakce) nejsme zrovna nejrychlejší skladatelé (smích). S každým detailem si hrajeme tak dlouho, dokud nejsme absolutně spokojení, a to se časově vždycky projeví.

Minulou desku vám vydal italský label Scarlet Records. Bude mít novinku na starost opět nějaké zahraniční vydavatelství?

Upřímně, ještě úplně nevíme, jak to bude. Scarlet Records mají zájem i o novou desku, ale chtějí ji vydat za stejných podmínek jako Dreamtherapy. Jsme moc rádi, že nám dali šanci a mají zájem, ale situace je za těch pár let někde jinde. U podobné smlouvy totiž nemáme například práva na digitální využití nahrávky. Když si tak někdo pustí naše skladby třeba na YouTube, Spotify nebo iTunes, kapela z toho nic nevidí. Spíš naopak, když uploadujeme naši skladbu na náš kanál na YouTube, vyskočí nám hláška o obsahu třetí strany, což je trochu úlet. Proto přemýšlíme o tom, že novinku zkusíme vydat na vlastní triko. Uvidíme.

Jak vlastně vypadá shánění zahraničního labelu? Pomůže, když se na desce objeví třeba nějaký známý zahraniční muzikant?

Známé jméno určitě pomůže. A nemusí to být jen hostující hudebník, pomůže třeba i jméno producenta, jako byl v našem případě Roland. Díky němu jsme se minule dostali do kontaktu například s jedním člověkem z labelu AFM. Naše deska se mu moc líbila a snažil se nás u AFM prosadit, ale nakonec to nevyšlo. Taky jsme byli v kontaktu třeba s Limb Music, ale nelíbila se nám smlouva a jejich požadavek na fantasy obal s draky a válečníky ve stylu Barbara Conana (smích) byl pro nás úplně mimo. Nakonec jsme se domluvili právě se Scarlet Records, kteří nám nabídli fajn smlouvu, postarali se o promo, výlis a následně vydání v Evropě, USA a nakonec i v Japonsku, což bylo super.

Hrajete už víc než 10 let. Neplánujete také vydání nějakého živáku?

Ještě jsme o tom neuvažovali, ale je fakt, že by se možná něco hodilo. Zatím jsme spíš řešili, jak budeme sestavovat playlist na koncertech s novými skladbami. Ze třech desek a jednoho dema už to bude složitější. Fanoušci chtějí často slyšet starší věci, zatímco my rádi testujeme, jak budou znít ty nové. Uděláme nějaký kompromis.

Několikrát ses zmínil o změnách v sestavě. V posledních letech jich bylo opravdu dost. Od vydání nové desky nejdřív odešel zpěvák Vojta Šimoník, pak bubeník Zdeněk “Smrt” Vémola a nakonec basák Jirka “Wagner” Fiala, za kterého přišel zpátky do kapely Vojta. O Vojtově odchodu už jsme se bavili v jednom z minulých rozhovorů, můžeš mi tedy ještě říct, proč skončili Smrt a Wagner?

U obou to byly podobný důvody. Smrt získal práci u dopravního podniku jako řidič trolejbusu a měl problém sladit termíny se zkouškama a koncertama. Navíc už si po dvaceti letech hraní připadal unavený a měl pocit, že dosáhl všeho, čeho na naší úrovni mohl. Ona je totiž situace poloprofesionálních kapel, jako jsme my, docela paradoxní. Na jednu stranu děláš, co můžeš, snažíš se kapelu někam posunout, cpeš do ní peníze a věnuješ tomu spoustu času hraním, skládáním a cvičením, ale na druhé straně těch peněz hraním nevyděláš dost, takže musíš mít regulérní práci. Časem se navíc člověku začnou měnit priority. Ubývá energie a hlavně času, který chceš věnovat třeba rodině nebo jiným aktivitám. Podobné to bylo i u Wagnera. Prošel si těžším životním obdobím, pak propadl běhání, začal svůj čas trávit jinak a nezbývalo mu ho už tolik na kapelu. Ono to není úplně pro každého. Člověk stráví přes půl víkendu v dodávce cestou na koncert a zpátky a ve výsledku pak někdy hraje třeba pro pár desítek lidí jen za pivo a párek. Lidí chodí na akce míň než dřív, ne vždy se všechno povede a někdy je to prostě demotivující. Člověk musí být někdy prostě trochu šílenec, neustále věřit a dělat to hlavně proto, že ho ta muzika baví a kapela je už součástí jeho identity. A Wagner už toho měl dost. Nakonec se přidala i určitá hudební nespokojenost, což se všechno začlo projevovat taky na náladě v kapele. Tak jsme se dohodli na odchodu. Se všemi, kteří u nás kdy hráli, jsme ale dál v kontaktu a máme fajn vztahy, za což jsem moc rád.

Wagnera nahradil Vojta, který u vás předtím zpíval. Čím to, že se vrátil zrovna na pozici basáka?

S Vojtou jsem byl v kontaktu už delší dobu. Přestože jsme se nerozešli v nejlepším, tak jsme si k sobě zase brzo našli cestu a bylo na něm vidět, že mu zpívání a hraní hodně chybí. Postupně jsme se proto začali bavit o návratu do kapely. Nejdřív spíš ze srandy, ale když jsme se s Wagnerem domluvili na odchodu, hned jsem se Vojtovi ozval. Kluci byli taky pro, tak jsme se dohodli a rozhodně nelitujeme. Takový nadšení u něj nepamatuju. Navíc jsou nadšení i naši starší fanoušci, takže ideální.

A jak to bylo s příchodem Filipa Smetany na post bubeníka?

Filip byl dlouholetý kámoš kapely, který hrál jednu dobu třeba ve zpřátelených Flowerwhile nebo později v Ascendancy. Když se Smrt rozhodl odejít, byl první, komu jsme se ozvali. Jeho příchod byl pro nás obrovská energetická šlupka. Je to nadšený mladý kluk. I když mladý už teď taky moc ne (smích). Je nabitý energií, šikovný bubeník a hlavně je s ním sranda, což je v kapele vždycky potřeba. Při nahrávání nové desky odvedl obrovský kus práce a jsem moc zvědavý, co na jeho výkon řeknou fanoušci.

Jak náročné bylo vlastně shánění nových členů kapely?

Naštěstí jsme se nikdy nedostali do fáze, že bychom museli hledat někoho úplně cizího. Ono totiž sžívat se s novým člověkem nemusí být nejlehčí. Trávíte spolu spoustu času a nikdy nevíš, jestli to lidsky sedne, když jde o někoho úplně cizího. Proto je jednodušší vzít někoho, koho znáš a víš, že je šikovnej, zná kapelu, ví o čem je naše hudba a že dohromady můžete fungovat. O všech odchodech jsme navíc věděli s předstihem, tak jsme to mohli řešit. Nejsložitější bylo asi hledání nového zpěváka. Nakonec jsme od Vojty sehnali kontakt na Romana, takže to nijak extrémně náročné nebylo.

Jak nové členy sestavy přijali fanoušci?

Nejhladší to bylo asi u bubeníka, kde jsme udělali rozlučku se Smrtem, na které jsme lidem zároveň představili i Filipa. Dokonce se Smrtem odehráli asi dvě nebo tři skladby na dvou soupravách. To je koncert, na který jen tak nezapomenu. Určitě je škoda, že Smrt hraní úplně zabalil, na druhé straně všichni vnímají pozitivně, že jsme se s Filipem zase posunuli dál. A ani u výměny basáka jsme nezaznamenali žádné negativní ohlasy. Návrat Vojty fanoušci naopak brali hodně pozitivně. Navíc je stále vnímaný spíš jako zpěvák než basák, tak ho myslím s Wagnerem nikdo moc nesrovnává. Jako basáci mají každopádně úplně jiný styl.

A co výměna zpěváka?

To je pro každou kapelu největší bolest. Samozřejmě jsme kromě pozitivních zaregistrovali i negativní reakce, takže Roman to pořád ještě někdy nemá úplně jednoduchý. Musím říct, že nám ale tenkrát vytrhl obrovský trn z paty, protože jinak by se kapela asi úplně zastavila. Navíc je to velice talentovaný zpěvák, jen ještě neměl možnost plně ukázat svůj potenciál na nahrávce. Srovnávání s Vojtem je proto trochu nefér. Na jednu stranu tomu rozumím, ale typově jsou to úplně jiní zpěváci. Zatímco Vojta zpívá silově, Roman spíš technicky. Teď jsou ale každopádně v kapele oba, tak budou snad všichni spokojení (smích).

Jak se vlastně cítíte v téhle sestavě?

Jsme úplně v pohodě. V průběhu těch posledních pár let to někdy nebylo nejrůžovější, a samozřejmě i teď jsou někdy konflikty, ale to k tomu patří. Hlavní je, že jsme kámoši, víme, co chceme, a to je pro nás to nejdůležitější. Všichni už se hrozně těšíme, až bude nová deska konečně venku a představíme ji fanouškům.

Informácie o rozhovore

Odpovedal/-li: Michal "Mike" Kůs

Webová stránka: http://www.eagleheart.eu/

Informácie o rozhovore

Uverejnené: 2016-08-29 14:11:43

Prečítané: 1037x

Autor: Jan Němec

Jan Němec

Názory redakcie

Chýba názor redakcie