Blaze Bayley: „Nejhorší okamžik? Když na nás s IRON MAIDEN plivali fanoušci“

Blaze Bayley: „Nejhorší okamžik? Když na nás s IRON MAIDEN plivali fanoušci“

Každý rok nová deska, každý rok další turné. Takový je poslední dobou pracovní rozvrh Blaze Bayleyho. A vypadá to, že tohle tempo jen tak nepoleví. „Příští album vyjde 1. března. A potom vyrazíme na turné, první koncerty už máme domluvené. Nechybí mezi nimi ani Brno,“ slibuje návrat na Moravu autor trilogie „Infinite Entanglement“. A zároveň sní o tom, že jednou odehraje celou trilogii na jednom pódiu. I se všemi hostujícími hudebníky a herci.

Nové album „Endure and Survive“ je druhou částí trilogie „Infinite Entanglement“, která popisuje příběh Williama Blacka. Můžeš ho trochu přiblížit?

Je to příběh muže, který neví, jestli je člověk. Cestuje do tisíc let vzdálené budoucnosti a má za úkol objevit a prozkoumat planetu podobnou Zemi. Jenže potom zjistí, že jeho cesta má i jeden temnější důvod.

Jaký?

William Black je jedním z členů posádky. Je odpovědný za údržbu lodi a organizátoři mise mu řeknou, že musí nosit speciální oblek přioperovaný na tělo. Zároveň mu slíbí, že na konci mise mu ho sundají a vrátí mu jeho tělo. Na „Infinite Entanglement“ ale William Black zjišťuje, že na sobě žádný oblek nemá – je to jeho nové mechanické tělo. A do něj přenesli jeho vědomí. Přestože tak má robotické tělo, stále myslí a cítí jako člověk. Snaží se proto najít podstatu své identity. A první část trilogie vypráví o jeho cestě, o lítosti a smutku z opuštění všeho, co znal. A zároveň o radosti z putování k nové budoucnosti.

O čem je druhá část?

Dostáváme se v ní na konec tisícileté cesty a dozvídáme se víc o temném účelu mise. Zjistíme, že William Black byl v původním životě v armádě. Byl to žoldák, krutý a nelítostný zabiják. Právě to je důvod, proč je členem mise. Její organizátoři ho tam poslali, aby zabil sedm zbylých členů posádky dřív, než dorazí do nového světa. A on to udělá. Ve spánku postupně vyvraždí celou posádku. Před cestou mu totiž vymyli mozek, a když William Black usne, vrací se ke své původní osobnosti. Jenže když všechny vyvraždí a jeho mise je kompletní, má zemřít i on. Nic ze starého světa se totiž nesmí dostat na novou planetu. Jeho vesmírná loď se ho proto pokusí zničit. „Endure and Survive“ tak vypráví o výdrži a o přežití tisícileté cesty i o přežití snahy zlikvidovat Williama Blacka. On se vrátí a rozhodne se bojovat. Aby si vzal zpátky, co mu patří. A pomstil se těm, kteří ho podvedli a pokusili se ho zbavit.

A můžeš prozradit něco o tom, jak bude příběh pokračovat ve třetí části?

No, na třetí části teprve pracujeme. Každopádně chci, aby všechna alba vyšla přesně rok po sobě – vždy 1. března. Nechci fanouškům pořád tvrdit, že desku vydám, až budu mít pocit, že je to to nejlepší, a přitom vydání pořád odkládat. Proto mám daný přesný termín. A album, které vyjde, bude to nejlepší, co jsem byl schopný za tu dobu udělat. Stejně jako každý rok pak pojedeme na turné. Fanoušci tak budou celou dobu s námi a budou víc vtažení do děje. Stejně jako jsme my. I my jsme vlastně postavy v tom příběhu. A sami nevíme, jak bude pokračovat. Co se stane, když udělám tohle nebo jak se dostanu odsud sem. Stejné to bylo taky u „Endure and Survive“. A chci, aby i na nové desce byla stejná energie a vášeň. A naprostá hudební svoboda.

Měli jste ji i na „Endure and Survive?

Určitě, neexistovalo nic, co bychom nemohli vyzkoušet. A ukazuje se, že nové songy fungují velmi dobře. Baví jak naše skalní fanoušky, tak i ty, kteří mě naposledy viděli s IRON MAIDEN. Přestože jsem mezitím vydal devět desek!

To je vtipné. Nemám pocit, že by nové desky připomínaly IRON MAIDEN nějak výrazněji…

Jasně že ne. Samozřejmě jsem rád, že jsem mohl s IRON MAIDEN zpívat. Hodně jsem se tam naučil a mám je pořád rád. A nepopírám, že mě hodně ovlivnili. Naopak jsem na to hrdý. Nesnažím se ale být jako IRON MAIDEN a kopírovat je. Snažím se jít vlastní cestou a dávat svým skladbám vlastní hodnotu.

Proč ses vlastně rozhodl napsat sci-fi příběh?

Je to pro mě přirozené. Když jsem byl malý a neměli jsme televizi, poslouchali jsme sci-fi v rádiu. A později jsme samozřejmě sledovali i sci-fi filmy. I mé oblíbené knížky jsou sci-fi příběhy, které se odehrávají v budoucnosti. Mám rád, když se vezmou věci z tohoto světa a přenesou se do budoucnosti. Jako lidské emoce a vášně. Je to jedna z mála věcí, o které jistě víme, že i za tisíc let budou stejné. I před šedesáti tisíci lety se lidé takhle cítili. Cítili lásku, přátelství, radost. Cítili bratrství, stejně jako cítili depresi a zoufalou bolest, když ztratíš své nejbližší. Všechny tyhle pocity budou lidé znát i za tisíc let. A nezmění to žádné technologie. Přestože žijeme v době technické revoluce.

Říkáš, že žijeme v době technické revoluce. Jak to ovlivnilo tebe a tvoji tvorbu?

Když jsem začal dělat muziku, nebyly tu žádné pevné disky, žádné mobilní telefony, žádný internet. Pamatuji se, jak jsem jako malý sledoval s pusou dokořán, jak se ve Star Treku samy otevíraly dveře. Nedokázal jsem si představit, že se to někdy opravdu stane. A teď když přijdeš ke dveřím a ony se samy neotevřou, zůstaneš stát a říkáš si: „Proč se sakra nepohnuly?!“ Žijeme v opravdu neuvěřitelné době. Myslím, že tahle éra je základem něčeho velmi speciálního. A je inspirací pro některé mé skladby. Baví mě nahlédnout do budoucnosti a představovat si, jaká asi bude. Tohle téma jsem načal už na svém prvním albu „Silicon Messiah“. Téma, že počítače mohou mít vlastní vědomí a být zlé. Řeknou: „Co děláte, nedává smysl. Tady vše ničíte, tam máte chudobu a hlad a jinde je přitom velké bohatství. A nic z toho neděláte pro mé dobro – pro dobro stroje.“ Právě souboj člověka se strojem, souboj lidského a kybernetického ducha, je pro mě opravdu hodně zajímavým námětem.

Pokud se dobře pamatuju, tak k „Infinite Entanglement“ má vzniknout i počítačová hra…

Pracujeme na ní. Až vydáme celou trilogii a taky knížku, která příběh vypráví, bude na řadě i hra. Nebude to žádný extrémní projekt. Bude ve 2D, ale s výbornou grafikou. Koneckonců obrázky, které jsou v bookletech k trilogii „Infinite Entanglement“, jsou právě z této hry. Snažíme se, aby nebyla zbytečně komplikovaná, aby byla opravdu dobrá a fanoušky bavilo ji hrát. A samozřejmě bude plná naší hudby.

A kdy přesně tedy vyjde?

Mělo by to být koncem příštího roku nebo začátkem roku 2019. Každopádně na to určitě včas upozorníme na naší facebookové stránce.

Na deskách z trilogie „Infinite Entanglement“ je kolem deseti hostujících muzikantů a herců. Jak náročné je všechno sladit?

Je to výzva. Hodně jsme se naučili na „Infinite Entanglement“. Na „Endure and Survive“ jsme si proto práci rozdělili. Třeba jeden večer jsme se sešli, abychom skládali. Joanne Robinsonové, která na desce zpívá, jsem předal nápady a melodie, co jsem na albu chtěl. A bylo na ní, aby připravila další a postarala se o jejich nazkoušení. Podobně to bylo i s herci. Poslal jsem jim scénář a pak jsme se sešli, abychom vše nacvičili. Hledal jsem vždy konkrétní frázi, její správné vyznění a feeling. Aby vytvořila tu správnou atmosféru. Třeba Pembridge je dost temná postava a chtěl jsem, aby to bylo znát z tónu hlasu a výslovnosti. A Brewerová se zase snaží skrývat své pocity. Je uzavřená, snaží se nedávat nic najevo, ale občas jí něco uklouzne. Přesně to jsme chtěli, aby bylo poznat. Pro příběh bylo nezbytné, abychom to na desku dostali.

Dokážeš si představit koncerty, kde by kromě kapely byli všichni hostující muzikanti, zpěváci a herci?

Podobný koncert jsme už odehráli na Huskvarna Rock and Art ve Švédsku. Povedlo se tam dostat skoro všechny, kteří účinkovali na „Infinite Entanglement“. A celý koncert jsme natočili. Tohle DVD bude součástí limitované edice příštího alba, kterou nabídneme na mém webu www.blazebayley.net.  Takže když si předobjednáš platinovou edici desky, dostaneš hned tři disky – CD s novým albem, making of DVD a „Infinite Entanglement“ DVD z Huskvarny.

Tak to vypadá jako hodně dobrý bonus…

Ano, ale vždycky se snažíme dát do limitované edice ty nejlepší bonusy, co dokážeme. Většinou je přitom počet omezený na čtyři sta kusů. S novou deskou jich ale bude víc. Už proto, že připravujeme hned tři disky. A navíc je to konec celé trilogie. Pak vyjde ještě kniha, ale tu budeme prodávat samostatně.

A dovedeš si představit, že byste živě odehráli celý příběh Williama Blacka?

Tady v Brně máte každý rok festival na počest různých kapel a já jsem tam dvakrát dělal headlinera. Chlápek, co to pořádá, je zodpovědný taky za místní divadla. Dovedu si představit, že bychom tu trilogii odehráli v některém divadle. Se všemi hvězdami, které se na těch deskách podílely. A bylo by fajn, kdyby to bylo tady v Brně.

Muzice se věnuješ už přes třicet let. Co se pro tebe za tu dobu nejvíc změnilo?

Když jsem začínal s muzikou ve WOLFSBANE, říkali nám umělci. Jenže s námi zacházeli jako s roboty. Nemohli jsme si sami vybrat obálku desky ani skladby, které na albu budou. A nutili nás měnit texty. I hudbu. Všechno byl boj. A teď jsem tady jako zralý a zkušený muž a mám vlastní nahrávací společnost. Takže mám obálku, jakou chci, mám na desce hudbu i texty, které tam chci, a nemusím se s nikým hádat. Velice úzce spolupracuji s Chrisem (Appletonem, kytarista) a Michelle (Sciarrotta, kytaristka) a celou kapelou. Ve výsledku ale nikdo mimo tento úzký skladatelský kruh do hudby nemluví. A první, kdo slyší finální výsledek je fanoušek, který si koupí desku. Žádní novináři. Ale fanoušek, který si desku předobjedná, který mi věří a který mě podpoří.

To mi připomíná, že po každém koncertu zůstáváš v klubu a podepisuješ se fanouškům. Předpokládám, že je to právě proto, jak tě podporují?

Víš, ze začátku jsme si ve WOLFSBANE museli všechno řešit sami. Bez pomoci vydavatelství. Na koncerty jsme jezdili, i když jsme neměli nahrávací smlouvu. Přesto jsme hráli po celé Británii. A pořád jsem si říkal, jaké to bude, až budeme mít smlouvu. Když jsme ji pak měli, nemohli jsme ani vzít naši desku s sebou a prodávat ji na koncertech. Nepovolili nám to. Přitom se nedala sehnat ani v obchodech. A my jsme s tím nemohli vůbec nic dělat. Nikdy na to nezapomenu. Stejně jako na celé období spojené s Def American (label, který vydal první dvě desky WOLFSBANE). Chtěli třeba, abych změnil texty, protože fanoušci prý nejsou dost inteligentní. Ale já jsem taky fanoušek. Takže to znamená, že jsem taky hloupý? Jak jsem říkal, teď si své desky vydávám sám. A jsou to fanoušci, kdo mi v tom pomáhá. Už tím, že si desku předobjednají, aniž by ji slyšeli. Hodně si toho vážím. Když se po koncertě podepisuju a mluvím s nimi, je to pro mě možnost jim poděkovat.

Jaký okamžik ve tvé kariéře byl vlastně nejhorší?

Těžko říct, zažil jsem dost porážek a těžkých momentů. Třikrát jsem začínal od nuly. Často jsem se cítil poražený. Ale je jedna akce, na kterou se mě lidi často ptají. Klip z ní je totiž na YouTube. Hrajeme tam s IRON MAIDEN a já na konci „The Trooper“ křičím na diváky.

Co se tehdy stalo?

Byli jsme v Chile, kde lidé čekali na vystoupení IRON MAIDEN dvacet let. Pak tam konečně přijeli. A já s nimi jako jejich zpěvák. Fanoušci byli neuvěřitelně natěšení. Pamatuji si, že jsme byli v šatně, přišel tour manažer a říká: „Máte pětačtyřicet minut a jdete na scénu.“ Ok. Za pět minut se otevřely dveře, v nich stál znovu tour manažer a říká: „Za deset minut jste na pódiu!“ Tak říkáme: „Co? Co se stalo s těma pětačtyřiceti minutama?“ „Předkapela skončila dřív.“ Už při prvním songu začali lidi házet věci na pódium a kapela radši utekla. Tak jsme se na sebe s klukama dívali a říkali jsme si: „Co nás kurva čeká? Kam jsme se to dostali?“ A když jsme vyšli na pódium, světla zhasla a fanoušci začali jásat. Bylo to fakt něco. Nikdy na to nezapomenu.  Jenže po tom, co jsme začali hrát, jsem si všiml, že Dave přestal poskakovat po pódiu. A ani Janick neběhá ze strany na stranu jako obvykle. Tak jsem šel na Davovu stranu a koukám, že tam stojí lidi a plivou na nás. Bylo to asi šest lidí a plivali na Dava. Chápeš to?

To teda vážně ne…

Kvůli těm hloupým šesti lidem jsme nemohli odehrát pořádnou show. Těch šest lidí zkazilo koncert tisícovkám dalších fanoušků. Fanoušků, kteří na něj čekali tolik let. To mi fakt nepřijde fér. Navíc když na tebe někdo plive, je to urážka. Každý Angličan by si to s tebou rozdal na férovku. Proto jsem přerušil koncert a řekl jsem: „Támhle vzadu jsou lidi, kteří by chtěli vaše lístky. Dali by všechno za to, aby tady byli. A vy tu stojíte a plivete. Fuck off. Vypadněte, akorát to tady všem kazíte.“ Ale tohle všechno už na tom videu není – tam je jen fuck off, fuck off, zabiju vás. Od té doby jsem přitom byl v Chile mnohokrát a mám to tam fakt rád. A když jsem se potkal s fanoušky, kteří na tom koncertě byli, děkovali mi, že jsem něco řekl. Od té doby už prý nikdo na žádnou cizí kapelu neplival.

Stejně to nemůžu pochopit. Proč si někdo koupí lístky na koncert jen proto, aby pak plival na muzikanty?

Ano, to je přesně ono! To jsou prostě vzestupy a pády a oboje v pár minutách. Během jedné akce, jednoho koncertu. A to už jsem předtím odehrál spoustu koncertů. A spoustu úžasných koncertů. I těch malých, kde byli fanoušci doslova s námi na pódiu. S WOLFSBANE jsme dokonce vystupovali živě v rádiu, když jsme předskakovali OZZYMU OSBOURNOVI. Nebo jsme hráli před IRON MAIDEN na jedenatřiceti vyprodaných koncertech po celé Británii. To všechno byly úžasné okamžiky. A pak přijde moment v Chile, kdy musíš zastavit show a jasně ukázat, že tvoje hudba je pro tebe moc důležitá na to, aby na ni někdo plival. A neděláš to jen kvůli sobě, ale i pro ty tisíce fanoušků, kteří si chtějí koncert užít.

A jaký byl nejtěžší okamžik ve tvém osobním životě?

Nevím, zažil jsem mnoho obtížných chvil. Trpím totiž depresemi. Měl jsem sebevražedné myšlenky a léčil jsem se kvůli tomu. Měl jsem hodně problémů. Ale nemyslím, že by byly horší než ty, které prožívají ostatní. Jsem stejný jako kdokoliv jiný. Bojuju, abych zvládnul své potíže. Každý den, každý týden, každý rok. Snažím se jen jít pořád dál. A jsem opravdu šťastný, že mám práci, kterou miluji, ve které jsem dobrý a ve které mě lidi podporují. Spousta lidí to štěstí nemá. Každý den musí do práce, kterou nenávidí, jen aby se uživili.

Bavili jsme se o těžkých časech a zmiňovali jsme i IRON MAIDEN. Pokud vím, tak spousta fanoušků tě jako jejího zpěváka nepřijala. To taky muselo být těžké…

Upřímně řečeno jsem to moc neřešil. IRON MAIDEN si mě vybrali poté, co Bruce Dickinson odešel a nechtěl už v kapele být. Někteří fanoušci to ale nedokázali přijmout. A já jsem symbolizoval jejich zklamání. To, že Bruce opravdu odešel. To, že už nechce být v IRON MAIDEN. Říkali proto, že nová tvorba IRON MAIDEN je sračka. I když nás neviděli. Prostě jen proto, že se nesmířili s Brucovým odchodem. Většina příznivců kapely mě ale přijala a dala mi šanci, abych ukázal, co umím. Jen nebyli tak hlasití jako ti, kteří rovnou říkali: „Je to sračka. Nikdy nebude tak dobrý jako Bruce.“ A přitom to samé říkali po nástupu do IRON MAIDEN o Brucovi. Sám mi to vyprávěl.

Kdyby ti zítra přišla nabídka od IRON MAIDEN, abys Bruce znovu zastoupil, přijal bys ji?

Zítra? Tak to určitě ne, protože jsme na tour a zítra máme další vystoupení. Nejdřív musíme dokončit turné. Navíc už máme nasmlouvané nějaké koncerty i na příští rok. Takže příští dva roky do IRON MAIDEN stejně nemůžu.

Informácie o rozhovore

Odpovedal/-li: Blaze Bayley

Webová stránka: www.blazebayley.net

Informácie o rozhovore

Uverejnené: 2017-05-28 20:29:11

Prečítané: 856x

Autor: Jan Němec

Jan Němec

Názory redakcie

Chýba názor redakcie