IHSAHN zažiaril vo Viedni

IHSAHN zažiaril vo Viedni

Vegard Sverre Tveitan je na metalovej scéne známy pod pseudonymom Ihsahn a väčšina fanúšikov ho registruje ako speváka a gitaristu legendárnych EMPEROR. Nemenej zaujímavá je aj jeho sólová kariéra. Pod hlavičkou IHSAHN vydal začiatkom mája v poradí siedmy štúdiový album s názvom "Àmr" a na jeho podporu vyrazil na európske turné.

Nórske inštrumentálne trio ASTROSAUR na úvod večera poriadne preverilo naše ušné bubienky. Skupina vo svojej hudbe kombinuje prvky progresívneho metalu, post-rocku a heavy/doomu. Trocha mi prekážalo na ich vystúpení hlasitosť a špinavý gitarový zvuk. No taký majú aj na nahrávkach a ide zjavne o zámer. Skupina odohrala niekoľko valivejších kompozícií, no skôr prevládali tie energickejšie. Ja osobne som si ich zaujímavý set vychutnával a časom som si zvykol aj na ten surový zvuk. Svoj set poriadne vygradovali a v závere zneli ako horiaci meteorit rútiaci sa hustou vesmírnou hmlovinou.

Austrálčania NE OBLIVISCARIS sa vrátili do tohto klubu skoro presne po dvoch rokoch, kedy tu predskakovali ENSLAVED. Pred rokom im vyšla nahrávka s názvom "Urn" a dnes hrali predovšetkým z nej. Vo svojej hudbe miešajú metalovú surovosť, progresívne prvky a výrazné melódie. Celé to ozvláštňujú husľami a dvoma odlišnými vokálmi . Nesmierne pestrá a technická hudba znie naozaj zaujímavo, no jedna vec mi na nej prekáža. Je v nej až príliš veľa melódií a vyhrávok, v ktorých sa miestami strácam. No keď pominiem tento fakt, ich vystúpenie bolo naozaj pôsobivé. Sú to mimoriadne zruční muzikanti a ich inštrumentálne zručnosti sú pôsobivé. Mali dobre vyvážený zvuk, vďaka čomu boli všetky nástroje jasne čitateľné. Bolo zaujímavé sledovať, ako si v jednotlivých skladbách delia dominantné role. Väčšinou tvorili nosné časti a melódie gitary, pričom husle dokresľovali atmosféru. No občas hrali gitary skôr "druhé husle" a naopak husle s basgitarou vytvárali nosné melódie. Trocha jednotvárny mi prišiel snáď len harsh vokál Marca Campbella a viac ma bavil melodický spev Tima Charlesa. Z celého setlistu na mňa najviac zapôsobila záverečná jedenásťminútová skladba "And Plague Flowers The Kaleidoscope".

Po vydaní spomínanej novinky si IHSAHN postavil úplne novú sprievodnú kapelu. Za bicie posadil mladého Tobiasa Øymo Solbakka, inak čerstvú posilu v zostave krajanov IN VAIN. Klávesy a sample obsluhoval neznámy hudobník Øystein Heide Aadland z pop-jazzovej formácie KIÆR. No a na gitaru ho doprevádzal Eirik Kråkenes (ASTROSAUR), ktorý na turné ťahá "dvojité šichty". Svoje vystúpenie odštartovali úvodnou skladbou s názvom "Lend Me the Eyes of Millenia". Jedna z najvýraznejších piesní z novinky majestátne otvorila okno do mimoriadne pestrého sveta Ihsahnovej hudby. Nový album síce neznie zle, no najsilnejšie momenty prišli s príchodom staršej tvorby. Z experimentálneho albumu "Das Seelenbrechen" dnes zazneli tri po sebe idúce skladby a bol to mimoriadny zážitok.
Po temnej "Hiber" atmosféru koncertu odľahčila nadýchaná rocková skladba "Pulse". Späť do temnoty nás následne zaviedla skladba "Tacit", ktorej finále znie divoko a intenzívne. Po nej prišla pocta rockovým velikánom VAN HALEN v skladbe "Until I Too Dissolve". Ten úvodný riff znie presne, akoby ho zložil sám Edie Van Halen. Z ďalších položiek setlistu potešila hitovka "Celestial Violence" a skladba "The Paranoid", ktorá určite potešila každého fanúšika EMPEROR. Záver koncertu patril dvom skladbám, na ktorých hosťoval saxofonista Jørgen Munkeby (SHINING). Ten tu síce dnes chýbal, no zvuk jeho nástroja nie. Najprv nás skupina prevalcovala divokou jazdou v podobe skladby"A Grave Inversed", aby nás následne utopili v temnote. Monumentálny kolos s názvom "The Grave" nás definitívne dorazil, samozrejme v pozitívnom zmysle. Klobúk dole pred celou kapelou, pretože dnes predviedli skvelý výkon.

IHSAHN má dobrý čuch na šikovných muzikantov, o čom svedčí aj kariéra jeho najvýraznejšej doprovodnej zostavy. No v prvom rade je to talentovaný gitarista a skladateľ, ktorý si nekladie žiadne žánrové mantinely. Dnešný koncert bol toho jasným dôkazom.

Informácie o koncerte

Názov: IHSAHN zažiaril vo Viedni

Dátum: 09.11.2018

Miesto: WIEN - Szene

Kapely: IHSAHN - progressive extreme metal (NOR)
NE OBLIVISCARIS - progressive extreme metal (AUS)
ASTROSAUR - progressive stoner rock (NOR)

Informácie o reportáži

Uverejnené: 2018-11-14 15:27:36

Prečítané: 391x

Autor: Martin Mayer

Martin Mayer

Názory redakcie

Kristýna

Kristýna "Sirien" Vybíralová

IHSAHN to otočil po Evropě hned několikrát, proto si dovolím vložit také report z Prahy, která na koncert ve Vídni plynule navazovala.

„Císařův pekař“ Ihsahn a jeho lahodné pražské menu

 

Sv. Martin sice zimu do našich zemí nepřivezl, mírného ochlazení jsme se přesto na některých místech ČR dočkali. Zatímco Brňáci trávili sobotní večer na Waiting for the Winter vol. XI, v čele s MODERN DAY BABYLON a ARCH OF HELL, my jsme se přemístili do Prahy, kde nás uvítal dvojitý norský závan chladné kombinace progu a black metalu: ASTROSAUR a IHSAHN, společně s australským šestičlenným seskupením NE OBLIVISCARIS a jejich novou, neméně mrazivou plackou “Urn.
 

I přes velká jména připomínal Palác Akropolis spíše Vánoční besídku pro skálověrné, to jsme ale ocenili hned dvojmo: jednak u baru, a pak hlavně v samotném kotli.
 

Aby se v něm začalo něco dít, museli ASTROSAUR přiložit své polínko melodického progu, kde nejznámější tváří a zároveň kytarou byl Eirik Haugestad Kråkenes, hostující zároveň v ansámblu Ihsahna. Na poslech příjemná záležitost, ovšem tělesně tolik nezahřála.
 

Poté to zkusili protinožci NE OBLIVISCARIS. Tahle oblíbená „brutalová banda“, která na festivalech i v malých klubech obvykle sklízí úspěchy, tentokrát postrádala své dámské omdlívající publikum. A tak jsme si sice pár melodií zanotovali, více pozornosti ovšem upoutala šestistrunná baskytara Martina Garattoniho z dílny Legg Guitars, která málem zastínila lepou zář Ihsahnových kytar z konkurenční dílny Aristides (*slint). Slušná podívaná, příjemné hudební křoví s dobrým zvukem, ale už jsme se těšili na hlavní chod večera.
 

Ten přišel v menším složení, než jakého jsem byla letos svědkem v rámci Prog in Park ve Varšavě. Nekonala se ani překvapení v podobě hostujících muzikantů. I tak dokázal multi-instrumentální génius IHSAHN uspokojit hladové uši publika, a to i bez baskytary, suplované syntezátory z pozadí.
 

„Císařův pekař“ servíroval své lahodné hudební menu promyšleně a se vší grácií. Nejprve nám zabořil hlavu do vypalovačky “Lend Me The Eyes Of Millenia“ z aktuálního alba “Ámr”. Jakmile jsme začali hltat kytarové rify plnými doušky, přimíchal hitovku “Arcana Imperii“. Uklidnění přišlo se splachovací písní “Sámr“, následované pořádnou dávkou nostalgie z předchozích alb.
 

Album “Arktis. bylo prozatím Ihsahnovým nejvíce poslouchaným počinem, alespoň dle statistik Spotify; je proto logické, že si pro svou show připravil řadu důležitých skladeb právě z něj. Začal opatrně jednohubkou “Pressure“, testující naše chuťové buňky.

Hned na to nám trochu zaskočilo v krku, když se ozvaly první tóny písně “Hiber“, následované tklivou melodií “Pulse“ a na padrť rozbíjející “Tacit“ (škoda, že ne Tacit 2), a mně osobně naskočila pořádná husí kůže, protože album “Das Seelenbrechen považuji za gro celé Ihsahnovy sólové tvorby.
 

Nastolená deprese se nejlépe zajídá pořádnými lahůdkami, a to se kotel opět ozval mohutným hlasem o slovo.
Trojice pecek “Until I Too Disolve“, “Mass Darkness“ a “My Heart is of the North“ konečně pohnula i nejotrlejším srdcem fanouška. “The Paranoid“ (vložka z alba “
Eremita”), probudila i nějaký ten malý mosh pod podiem.

“Celestial Violence“, epický návrat k desce “Arktis.“, by byla dokonalá, pokud bych nebyla z Varšavy zmlsaná vokály hostujícího Einar Solberga (LEPROUS) – ten tentokrát chyběl. A pokud někdo snad začal zívat, tak byl rychle vrácen do kola energickou “Wake“ (“Ámr”).
 

Že by to byl konec setlistu? To Ihsahnovi nevěřil ani šatnář v patře.
Pod oficiální čárou koncertu se tak objevily ještě počiny “Frozen Lakes on Mars“ (“
After”), kytarový masakr “A Grave Inversed“ (“After”), ve které se ze samplů ozval i pověstný saxofon Jørgena Munkebyho ze SHINING (NO), a samozřejmě “The Grave“ (“Eremita”), se kterou se vrátil severský chlad, ticho a šedočerná mlha do našich myšlenek.

 

IHSAHN sice toho během celého koncertu s publikem moc nenamluvil, ale ani nebylo potřeba. Škoda trochu jen echa basových samplů, které občas drtily celé aranžmá. Pod pódiem nicméně nebyl zvuk tak špatný. Minimálně vokály byly oproti Varšavě krásně slyšet a mladá mlátička na bicí - Tobias Solbakk, dokázal i s málem a jedním kopákem neuvěřitelné divy (klobouček!).

S vřelým poděkováním a širokým úsměvem, a také plachým kontaktem v podobě několika stisknutých rukou z prvních řad, se pak mistr norské progové i blackmetalové scény rozloučil.
 

A my už se všichni těšíme na nové album z jeho nelelkující dílny.
 

- Kristýna Sirien Vybíralová

 

7 / 10