HellHammer Festival byl, alespoň pro mě, velmi významnou událostí, protože si WELICORUSS přizvali moji největší srdeční záležitost HARAKIRI FOR THE SKY, již toužím vidět už po mnoho let, a tak pro mě byla zimní edice této tradiční akce, konající se ve třech českých městech (Praha, Ostrava, Brno) a také dvakrát Slovensko), splněným snem. Aby toho nebylo málo, HFTS byli doplněni o anglickou zajímavost LYCHGATE, která na scéně platí za nadějnou kapelu, o které ještě, podle jejich skvělého setu, mnoho uslyšíme.

Začátek celé akce byl spíše znepokojivý, neboť se při příchodu do Melodky v jejím prostoru nenacházel tak nějak nikdo, krom lidí ještě stále připravujících pódium. Očekávaný malér se naštěstí neudál a nakonec bylo opravdu mnoho lidí, a to i těch, kteří rozhodně nebyli z Brna, a dokonce se nekonalo ani nějaké výrazné zpoždění startu akce. Sál se začal řádně zaplňovat v průběhu večera, vlastně s nástupem DESIRE FOR SORROW, zvoleného českého supportu pro Brno.

Večer otevřeli kuřimští melodeath/doomoví EMBRACE THE DARKNESS, které vídám na koncertním pódiu pravidelně a přesto mě skupina pořád baví, i když přesně vím, co očekávat. Tentokrát jsem zaznamenal nějakou tu chybu u bubeníka, ale nejednalo se o nic závažného, co bych musel víc řešit, frontman kapely Seth údajně nebyl ve formě, ale na jeho vokále to poznat nebylo, alespoň já měl při koncertu pocit, že jsem ve známých kapelních vodách.

DESIRE FOR SORROW to se mnou mají těžké, neboť na ně měním názor "ze dne na den“. Za nejlepší koncert považuji, nebo jsem považoval, ten jejich úplně první na Melodce, kdy nikdo nevěděl, o co se jedná a banda sál ihned s první písní strhla na svou stranu, ještě s jinou vizáží. Pak jsem DESIRE spatřil na Waiting for the Winter, kde mě jejich set příliš nebavil, natož abych z něj byl nějak nadstandardně více unešen, a i aktuální počin “Visions”, no řekněme, že jsem se do poslechu nutil, ale po chvíli uznal, že to je vlastně výborná a pro kapelu pokroková deska.
DFS na Hellhammer Festivalu předvedli opravdu dechberoucí show, a tu jsem si užil i přes to, že jsem se už opravdu těšil na hlavní hvězdu večera. Zaujali především tím, kolik energie vložili do svého pódiového úsilí. K tomu si přičtěte dobrou světelnou show a epický black/death metal, jejž tento večer skupina podala v nejlepší formě, jakou jsem u nich prozatím viděl, když si vzpomenu na předchozí zmíněné zkušenosti. Svoje udělaly i songy z "Visions", které posunují kapelu opět kamsi do dálav zkoumání svých širokých možností.

Člověk by čekal, že po nich budou hrát WELICORUSS, ale omyl, nastal čas na LYCHGATE, kteří předvedli opravdu velmi působivý set. Oděni v kápích, za atmosférického osvětlení a zahaleni v dýmu, zahráli pro posluchače velmi náročný a těžko uchopitelný set a já si všímal, že někteří jej opravdu nepobírají. To se dalo čekat, jejich tvorba je avantgardního charakteru, ale na tomto já ujíždím.
Bezejmenný debut kapely a dvojku “An Antidote for the Glass Pill” mám poměrně slušně naposlouchané, i tak jsem ale v některých pasážích měl co dělat, tak co teprve ti, kteří kapelu neznají. LYCHGATE mě doslova zhypnotizovali, jejich koncert měl totiž až jakousi temně obřadní atmosféru, již krom zmíněné image prohlubovaly varhany, asi nejvýraznější prvek, který Angličany odlišuje od zbytku kapel. Greg svoje vokály podával také znamenitě, chvíli nám dával kázání čistým až obřadně laděným hlasem, na něhož vždy navázal skřekem. I přes krkolomnost skladeb dovedla kapela zahrát i na chytlavější notu, a právě tento kontrast se mi na LYCHGATE líbí (některým naopak ne). Mimochodem, hodně se mi zamlouval projev bubeníka, jehož technicky barvitá hra a odvázání se za svou baterií prostě bavili s jinak téměř nehýbající se kapelou.

WELICORUSS zahráli svůj standard, jejž jsem odsledoval ze zadní části klubu a přišlo mi, že smečka postavená okolo Alexeje Boganova neměla, alespoň ze začátku, dobrý zvuk a že značně převyšovaly kopáky a samply, ale možná to byl jen nezvyk poslouchat ze zadní části klubu, kde produkce doléhá zase asi jinak. Osobně mi WELICORUSS do spíše atmosférického večera se svým symfonickým pagan/black metalem nesedli, ale jinak se jednalo o standardně odehraný set, který vás buď velmi baví, nebo se krutě nudíte a kapelu proklínáte. I když se Melodka podle reakcí bavila, já tentokrát patřil spíše do druhé zmíněné skupiny.

A konečně to přišlo, moji milovaní HARAKIRI FOR THE SKY odstartovali svůj set, jak jsem čekal, nejlepší skladbou z poslední fošny "III:Trauma", t.j. "Calling The Rain", při které jsem popadal dech a nechápal, že Rakušáky opravdu vidím. Kytaristé Matthias a Marrock spolehlivě a čistě tvořili a udávali tvar melodickým melancholickým melodiím, jež jsem tolik poznával, protože jsou součástí mého každodenního života.

Frontman Jimbo svůj drásavý vokál plný jak beznaděje, tak naštvanosti na život, prezentoval ještě účinněji, než na deskách, což mě překvapilo a nečekal jsem takovou preciznost. Miluji jeho projev plný emocí, jeho texty, které mě vyjadřují, kapela mě prostě absolutně strhla a ovládla, jako bych se se skupinou absolutně propojil a nevnímal svoje okolí, svoje tělo, jen svou odplouvající mysl kamsi do hlubin svých temných koutů, což se rázem bohužel změnilo, uvedu níže, prostě "fuck this life“, jak zněl zakřičený úryvek textu "Calling The Rain". A pokračovalo se dál s "Funeral Dreams", "This Life As A Dagger", "Lungs Filled With Water", "Viaticum", "Dancing On Debris" a "Jhator", mojí nejsrdečnější písní, na níž jsem s HFTS začínal.

Dále musím vypíchnout věcičky, které si s sebou rakouští post-black metalisté přivezli. Luxusní merch a LP/CD vypadali opravdu lákavě a já jen lituji, že jsem si nevzal nějaký ten finanční obnos určený na uspokojení svého chtíče po všech těch krásných věcech, na kterých jsem mohl oči nechat. Opravdu parádní!

Byl to čistě a profesionálně odehraný a famózně odzpívaný koncert, jejž ale pokazilo přesně opačné chování tupých lidí, kteří by zasloužili výchovnou lekci, jak se chovat na kulturních akcích. V prvních řadách se totiž nacházeli opilí jedinci, kteří vyloženě nechápali, že jsou na melancholickém black metalu a ne na grindu nebo deathu, a neustále vráželi do lidí včetně mě, přičemž mi celý večer neuvěřitelně kazili požitek z koncertu. Kapitolou samou pro sebe byl opilý imbecil, který neustále vrážel do lidí vedle něj, byl agresivní a nakonec převrátil bednu (odposlechy) na kraji pódia, přičemž naštval samotnou kapelu a já si chvíli myslel, že basák Vlad (nově s kapelou koncertující člen švédských VALKYRJA) seskočí z pódia a jednu mu vrazí.
Velká ostuda pro Brno a mně se opět potvrdilo, proč se na koncertech necítím dobře mezi lidmi, kteří se většinou absolutně neumí chovat. Borec následně, dle kapely a natočených záznamů, propíchl gumy u auta HFTS jako pomstu za to, že mu muzikanti po incidentu při koncertním setu řekli svoje, ale skupina naštěstí celou situaci řeší a do Brna se vrátí. Vrchol všeho byl kotel na “Jhator”, kde jsem letěl snad několik metrů vzduchem aniž bych čekal, že se bude dít zrovna tohle. (Pokud neumím pít, nebo se v opilosti chovat, tak nepiji anebo nechodím na kulturní akce, pokud chci dělat bordel - děkuji za pochopení! Takhle to totiž dopadá, když na koncert jdou lidé, které to nejspíše vůbec nezajímá).

Až na nevhodné chování lidí, kteří na HellHammer Festivalu neměli co pohledávat, se jednalo o krásný večer, v němž jasně bodovali HARAKIRI FOR THE SKY, kteří předvedli absolutně profesionální sehraný a emotivní koncert, přičemž byla jejich hudba ještě dvakrát tak silná nežli studiově a mně se tím splnil dlouholetý sen, protože HFTS pro mou osobu mají osobní význam. Velkým atmosférickým překvapením byli avantgardní LYCHGATE, kteří zahalili Melodku do obřadní temnoty a nečekaným nářezem byli našinci DESIRE FOR SORROW, které už nikdo soudný nemůže srovnávat s CRADLE OF FILTH. Příjemný standard odehráli také večer do pohybu uvádějící EMBRACE THE DARKNESS a WELICORUSS především děkuji za HARAKIRI FOR THE SKY, ovšem jejich koncert mě nenadchnul a nebavil tak, jako ostatní návštěvníky HellHammeru.

F​OTO: Martin Mayer (fotené v Bratislave)