Koncertné aktivity vydavateľstva a zároveň bookingovej agentúry MetalGate sa netočia len okolo letného Czech Death Festu. Občas nám pripravia aj nejakú zaujímavú klubovku a práve táto, s názvom Hellenic Darkness 2017, nám svojim line-upom prišla ako povinnosť zúčastniť sa.

Program v onen sobotný podvečer otvorili dve takmer-domáce predkapely; prvou z nich boli SELF-HATRED. Mne sa hneď naskytla možnosť porovnať štúdiovú nahrávku so živákom, keďže ich debutové CD "Theia" som len nedávno recenzoval. Šestica pánov mu dnes dožičila len polovičný priestor - spomeňme, že svoj set otvorila s "Guilt" a uzavrela s "Memories". Okrem toho prekvapila zaradením až troch nových skladieb z pripravovanej "dvojky" menom "Hlubiny", ktorú v čase písania tohto reportu už nahráva. Mimochodom, tie sú už spievané v češtine. Hutný a pomerne drsný death/doom metal bol dobre nazvučený, celkové vyznenie presvedčilo. Na úvod najpomalšia kapela večera, mňa však naštartovala k spokojnosti.

Jako druzí obsadili podium čeští MALLEPHYR. Tato parta z Rokycan se prezentuje black/death metalem modernějšího střihu, ve kterém míchají jak francouzskou, tak i třeba polskou formu černého kovu s příměsí death metalu. Ačkoliv měli pouhou půlhodinu, tak to do početného publika nasekali poctivě a nasekali toho, co se hudebního výraziva týče, opravdu mnoho. Tato parta totiž sází spíše na techniku, nežli na atmosféru, ač Marek Opatrný a.k.a Lord Opat předvedl i čisté vokály a to především ve skladbě "Womb of Worms", jejíž zařazení mě velice příjemně překvapilo. Tato skladba totiž tvořila polovinu setu black metalistů. Jedná se o 17 minut dlouhý opus. Na hudbu MALLEPHYR jsem pěl chválu už v recenzi, tudíž nemá smysl opakovat, že jde o famozní záležitost. Co se týče zvuku, tak zde naprosto bez výhrad. Alespoň z předních pozic bylo vše krásně čitelné. Postupem času ani neřadím v mé mysli rokycanské do pozice předkapely. Regulérní "co-headliner".

Oblak black metalové psychedelie

Na první z trojlístku řeckých kapel jsem byl zvědav velice, a to zaprvé kvůli tomu, že jejich 70. léty laděná psychedelie zahalená v odéru black metalu slibovala nevšední záležitost, a za druhé to bylo mé první živé setkání s HAIL SPIRIT NOIR. Po delší zvukovce tedy psychedelisté započali své vystoupení a to dle očekávání, první skladbou z čerstvého alba "Mayhem In Blue". Ač mi bylo po vystoupení řečeno, že v zadních řadách byl zvuk výborný, tak já z prvních řad musím vytknout přílišnou hlasitost a značnou část setu trochu utopené klávesy, což je u muziky, jakou se HSN prezentují, vcelku problém. Nicméně i přesto mě jejich set bavil a unášel. Že se Řekové vydali propagovat nové, výše zmíněné album, bylo více než jasné. Skladby z tohoto povedeného alba totiž tvořily 85% setu. I tak ale dali prostor "Oi Magoi" v podobě klidné "Satan is Time", nebo hymnické "Haire Pneuma Skoteino" z debutu. Jako přidanou hodnotu bych ocenil vpustit mezi hudebníky trochu toho kouře k doladění atmosféry (účastníci pražského koncertu ORANSSI PAZUZU mi dají za pravdu). Set HAIL SPIRIT NOIR byl i přes problémy se zvukem skvostný a já už bych v této fázi odcházel z Hellenic Darkness spokojený.

Okultní temnota

ACHERONTAS razí onu okultní vlnu black metalu. Skrze alba jako "Vamachara", "Amenti" až k "Ma-IoN..", které je zatím posledním a nejvíce ambientu holdujícím albem v diskografii této smečky. Nicméně další album už je pomalu na spadnutí a Řekové prohlašují, že to bude návrat k jakési primitivnosti. Na podiu ten večer nechyběli svíce, lebky a podobné rekvizity, na jaké jsme u této bestie zvyklí. I s nástupem na podium si dali ACHERONTAS na čas. Ta chvíle ovšem nadešla a aténští ve své obvyklé podobě vyvstali na podium. Jestliže mě něco hned ze začátku znepokojilo, tak to byli naprosto neslyšitelné Tomovo bicí. Je zajímavostí, že zvuk se po dobu Hellenic Darkness spíše zhoršoval, nežli zlepšoval. Alespoň do vystoupení ROTTING CHRIST tomu tak bylo. No, bicí se naštěstí postupem času stali slyšitelné, ovšem vystoupení řeckého komanda něco chybělo. Chybělo tomu jednoduše.. něco víc. Takovéto víc, na které u spolku podobného ražení čekáte. Ono řemeslně bylo vše v pořádku, ale já se do muziky ne a ne dostat. Onen pohlcující stav nenastal a vystoupení zavánělo průměrností. To, že na podiu byli rekvizity, odér ze svíček také zajímavý, tak hudebně mě to nevtáhlo, jako jsem zvyklý z alba. Zahráno kvalitně, set příjemně vyvážený, avšak absolutno nenastalo a krčelo se někde pod oltářem.

Lucifer over Žižkov

Že sa ROTTING CHRIST predsa len stali pomyselnými víťazmi večera, bolo jasné už na začiatku ich vystúpenia, kedy len postupne vyšli na stejdž a sála zaplneného klubu Nová Chmelnice im búrlivo aplaudovala. Sakis a spol. sa na úvod zamerali na avizovanú prehrávku svojho debutu "Thy Mighty Contract", ktorý, až na jednu vynechanú vec, odprezentovali celý. Od úvodu v podobe "The Sign Of Evil Existence" sme teda prešli cestou skrz "Fgmenth, Thy Gift" či "Dive The Deepest Abyss" až po "The Fourth Knight Of Revelation". Tento album ma nikdy nejak neposadil na riť a nestalo sa tak ani naživo, jeho prevedenie však neurazilo a najmä… diváci sa bavili od začiatku do konca. V publiku sa veľa headbangovalo, tlieskalo a občas sa vyskytol aj nejaký-ten moshpit. "Hnijúceho Krista" dôstojne diriguje Sakis Tolis, jeho starnúci, ale stále zapamätateľný výzor a originálny typ vokálu v kombinácii s výrazne gréckym prízvukom. Vzadu operoval jeho mladší brat Themis a po bokoch sa škerili a krútili vlasmi basák Vagelis Karzis s druhým gitaristom George Emmanuelom. Práve poslední dvaja menovaní občas fanúšikov nabádali na circle pit, miesta pod pódiom však bolo pomenej.

Grécka legenda stihla v prvom bloku dobre naštartovanej show ešte skladbu "Societas Satanas" a následne sa na chvíľu vytratila z dohľadu. Nasledovala druhá časť setlistu, kedy sa už Tolisovci zamerali na novšie, ba takmer len najnovšie počiny zo svojej bohatej diskografie. Z poslednej dosky "Rituals" zazneli len dva kúsky ("Aπαγε Σατανά" a "Ἐλθὲ Kύριε"), najväčší priestor tak dostala predošlá "Κατά Τον Δαίμονα Εαυτού". Potešili melodické, repetitívne, miestami až hypnotické motívy v "In Yumen-Xibalba", "Χ Ξ Σ", "Grandis Spiritus Diavolos" a následne v prídavkoch zaznela aj titulná vec z tohto CD. Poslednou piesňou večera bola povinná starinka "Non Serviam" a už tu máme koniec. Čakal som od Helénov omnoho viac. Márne… Nevedno, či vplyvom drobných meškaní, následkom ktorých začali ROTTING CHRIST až o 25 minút neskôr, každopádne vo finále hrali o 35 minút kratšie, než bolo avizované. Zvuk mohol byť takisto lepší, ale v tomto klube sme už zažili väčšie prešľapy, takže ho hodnotíme ako "len" prehlušený, pritom však znesiteľný.

Zhrnutie: Hellenic Darkness 2017 považuji za akci velice povedenou a za akci, které si velice vážím, jelikož řecký black metal si zaslouží dostávat prostor a upřímně jsem zvědav, s čím se pořadatelé vytasí příště. Já osobně bych nadhodil třeba takové THY DARKENED SHADE. Mimochodem máme radost z návštěvnosti, který skýtala 400 hlav a akce tak byla vyprodána.

Za udělení akreditace děkujeme agentuře / vydavatelství MetalGate.

TEXT: Marek "Fajo" Falat, Richard Selix
FOTO: Slávka Virdzeková | Absinthia Photography