ALCEST okouzlili pražské Futurum

ALCEST okouzlili pražské Futurum

30. září 2018 se v pražském klubu Futurum Music Bar uskutečnila velká hudební událost, kterou mohli docenit především fanoušci post-rocku/metalu, tedy milovníci emotivní, zasněné hudby, která svou uměleckou hloubkou chytne posluchačovu duši za ruku a odvede na hezčí místo, duši, která bude neustále hlazena a hýčkána, jako v nádherném snu. A tak by se dal popsat i koncert francouzské post-rock/blackgaze veličiny ALCEST, která byla na turné doprovázena japonským útvarem VAMPILLIA.

VAMPILLIA - kapela, kterou ALCEST někde vyhrabali při koncertování v Japonsku a byli údajně zaujati, zazářila, leč nešlo o dokonalý set. Úvod byl asi nejsilnějším momentem představení, kdy pódium doslova ovládly a přítomné diváky svedly nádherné tóny houslí, jemné, vzletné kytarové zvukomalby a klavír, který ale po celý koncert trošku zlobil. Občas mi vyznění klavíru trhalo uši, jeho tóny byly příliš nahlas a v uších se jakoby drolil, nevím jak jinak jeho nekvalitní vyznění popsat.
VAMPILLIA odehrála koncert, který upoutal především samotnými účinkujícími. Z hudebníků (je to pro Japonsko typické) sálala až taková energie a radost z muziky, že především frontman působil legračně. Místy se vůbec neovládal a křičel mimo mikrofon, nebo si povídal něco sám pro sebe. Chvíli mně i prolétlo hlavou, zda není opilý, ale nebyl. Prostě klasické vyjadřování emocí po Japonsku, na což musí být člověk připravený nebo zvyklý. Také mi přišly vtipné některé jeho pohyby rukou. Mluvím tu o vtipnosti, ale ono to bylo strašně sympatické a hřejivé. Ta upřímná radost z hudby, která z VAMPILLIA doslova vystřelovala jako ohňostroj.
Vrcholem šílenosti byl žebřík mezi fanoušky, na nějž zpěvák několikrát vylezl. Upřímně, tohle bylo fakt divné, stejně tak jako basák na konci setu, který si svlékl tričko a s košem na odpadky vběhl mezi dav a nechal se do něj strčit hlavou dolů.Tohle jsem nepochopil, nevím, jaký to mělo význam k muzice, ale zasmál jsem se. Hudba samotná mi svou hravostí připomínala post-rockery OVERHEAD, THE ALBATROSS. Především v prokládání snovosti a hravosti, ta však mírně převládala. Zajímavostí jsou u této skupiny vokály, tedy scream, který tvoří kontrast k post-rockovému, křehkému podkladu svojí silou.

ALCEST, to byl splněný sen a spousta slz, které z mých očí stékaly ještě dlouho po jeho ukončení. Vystoupení bych popsal asi tak, jako by se člověk ocitl v astrálním světě, na druhém břehu, kde mohl pobíhat po nádherné krajině, po sametové trávě a mohl se dotýkat stromů a květin. Nechat se hladit jemným vánkem a vdechovat jeho svěžest. Bylo to, jako by nás všechny pohltil sluneční svit a ohříval tělo svými zlatavými paprsky, protože nejen mě u koncertu postihl neskutečně pozitivní, krásný pocit. Nevnímal jsem jedince okolo sebe, nevnímal jsem realitu, jako bych se ocitl mimo prostor a čas, jenž nehrál absolutně žádnou roli. Pamatuji si jen nádherné osvětlení pódia, jež prolínalo barvy vhodné ke konkrétní náladě skladby, naddimenzionální tóniny a melodie, které hladily veškeré smysly a působily jako zpěv ptáků v jiné dimenzi.
Turné patřilo poslední nahrávce "Kodama", a tak zazněla celá deska. Poté, k mému obrovskému štěstí, ALCEST nasadili svůj největší hit "Percées de Lumiére", u kterého jsem prožil klinickou smrt a "Là où naissent les couleurs nouvelles", platící asi za nejzasněnější věc repertoáru, když pominu poslední rozlučkovou "Délivrance". Tohle bylo opravdu strašně moc silné! Kdybych měl definovat slovo krásný sen, řekl bych právě název této písně. Francouzi z nástrojů vykouzlili skutečně skvělý zvuk. Bicí tvrdě a rázně prosekávaly hustou atmosféru, kytary krystalicky čistě tvořily dechberoucí kreace, základ tvorby ALCEST. Zaujalo mě, že každé zastoupené album mělo svůj specifický zvuk, jímž disponuje studiově i naživo. "Kodama" působila nejtvrději, stejně tak jako studiově, “Les voyages de l'âme” zase nejvíc něžně a snově, "Écailles de luneněco mezi. Opravdu profesionální, grandiózní produkce. Mimochodem, k mému překvapení zazněl jeden drahokam mezi písněmi - "Sur l'océan couleur de fer", a to vylepšený o dojemné housle slečny patřící k VAMPILLIA.

Celý večer končil překvapivým krásným chováním samotných muzikantů, především pak Neigeho a Winterhaltera, kteří bez nějakých póz šli mezi nás, ke stánku s merchem, a ochotně podepisovali vinyly, fotografovali se a bavili se s fanoušky na přátelské úrovni. Právě v tento večer jsem si kapely vážil ještě více s pomyšlením na jiné interprety, kteří se hýčkají jako hvězdičky a nestojí mi tedy o žádnou podporu a pozornost. Třešničkou na dortu byla samotná SYLVAINE, která prodávala merch ALCEST. Opravdové překvapení nakonec, které potěšilo.
Byl to prostě sen, nikoli obyčejný hudební zážitek. VAMPILLIA pobavila svojí ulítlostí, přitom však předvedla instrumentálně i emočně na absolutní dřeň odprezentovaný koncert. Jejich tvorbu bych popsal jako experimentálnější post-rock se špetkou japonské šílenosti. S ALCEST jsme se stali astrálními poutníky na cestách po nádherných krajinách, hlazeni precizně odehranou tvorbou, která platila za průsečík diskografií ALCEST. Nejvíce prostoru, logicky, dostala sama "Kodama", která naživo chutnala znamenitě. Byli jsme svědky hlubokého, naddimenzionálního umění.

Za udělení akreditace děkujeme agentuře Obscure Promotion.


FOTO: Slávka Virdzeková | Absinthia Photography

Informácie o koncerte

Názov: ALCEST okouzlili pražské Futurum

Dátum: 30.09.2018

Miesto: PRAHA - Futurum Music Bar

Kapely: ALCEST - post-metal / blackgaze / post-rock (FRA)
VAMPILLIA - avant-garde extreme metal / post-rock (JPN)

Informácie o reportáži

Uverejnené: 2018-10-05 00:00:00

Prečítané: 598x

Autor: Radek Chlup

Radek Chlup

Názory redakcie

Marek

Marek "Fajo" Falat

Francúzski šansonieri ALCEST sa do Prahy vracajú so železnou pravidelnosťou. Pred dvomi rokmi sa predstavili v spoločnosti MONO, vlani ako otváračka ANATHEMy a tentokrát ako headliner. "Full Kodama European tour 2018" už podľa názvu evokovalo, že 30. septembra sa vo Futurum bude jednať o výnimočnú show.

Ale poďme postupne… Jedinou predkapelou nedeľného večera bola japonská formácia VAMPILLIA. Ich vystúpenie sa približne od 20:10 začalo jemne, ba až nežne - len za účasti klávesov, huslí a jednej gitary - postupne sa však pritvrdzovalo. Na stejdži sa napokon predstavilo až šesť hudobníkov + jeden vokalista a tí predviedli dosť výstredný hudobný experiment. V metalovej hudbe nás už nemá veľmi čo prekvapiť a na miešanie žánrov sme zvyknutí, avšak táto avant-garda bola miestami až silená, no najmä chaotická. Japonci prechádzali z precítených post-rockových pasáží do tvrdého, občas dosť rýchleho extreme metalu, ale chýbala tomu plynulosť. Spevákove vokály by sa nestratili v black, death, možno ani brutal death metale - tu bolo všetko OK. Jeho podivné grimasy však pôsobili až odpudzujúco a ani záverečné skočenie do koša (navyše dole hlavou) jedného z jeho kolegov tomu príliš nepomohlo.

ALCEST sú fenomén určení len pre určitú skupinu hudobných nadšencov. Tých síce nie je veľa, ale o to väčšiu podporu sú ochotní prejaviť. Ani dnes tomu nebolo inak. Samotní Francúzi začali podľa očakávania prehrávkou svojho zatiaľ posledného albumu "Kodama", pričom jednotlivé skladby zazneli pekne po poradí. Už v titulnej otváračke sa diváci nebáli zanôtiť si ústrednú melódiu a pre kapelu to bolo vskutku prívetivé privítanie. V publiku počas jednotlivých piesní panovala len komornejšia atmosféra, o to hlasnejšia však bola odozva v pauzách medzi nimi. Mladícky pôsobiaci frontman Neige nám v ďalších kúskoch ponúkol okrem zasnených čistých spevov (s ktorými mu často vypomáhal aj druhý gitarista Zero) aj vysoké, depresívne škreky. Okrem toho svojim tichým, skromným hlasom úprimne ďakoval fanúšikom, spomenul radosť z návratu do Prahy a uznal, že čím viac u nás hrajú, tým na nich chodí viac ľudí. (Súhlasím a dnes to tipujem na približne 350 hláv.) Zo zadných radov všetko dôsledne dirigoval bubeník Winterhalter a päť hrubých strún má na starosti, síce len sezónny, ale pre fanúšikov už takmer plnohodnotný, šikmooký basák Indria. Všetci štyria páni sa pýšia dlhými vlasmi a opäť si nezabudli zaheadbangovať.

Po odohratí "Oiseaux de Proie" im ako malé intermezzo poslúžila inštrumentálka "Onyx", pustená zo samplov. Následne sa pokračovalo v prechádzke zasnenými svetmi, keď druhú časť setlistu načala jemná "Souvenirs D'un Autre Monde". A to najlepšie malo ešte len prísť… Pre niektorých bola vrcholom večera blackgazeom nasiaknutá "Percées de Lumière", pre iných nasledujúca post-rocková klipovka "Autre Temps". Jedinečný moment nastal, keď si ALCEST prizvali na pódium huslistku z VAMPILLIe a spoločne nám pripomenuli komornejšiu "Sur L'Océan Couleur de Fer", ktorú, ako sa vyjadril Neige, nehrávajú príliš často.
Avizovaný koniec po ďalšom melancholickom majestáte "Là Où Naissent Les Couleurs Nouvelles" velil členom kapely odobrať sa do backstage. Nabudené, vďačné publikum ich však z neho rýchlo vyhnalo naspäť a Francúzi sa s nami definitívne rozlúčili až za tónov intímnej uspávanky "Délivrance", čím zavŕšili stanovených 90 minút.

ALCEST dnes ponúkli všetko podstatné z ich melancholickej elegancie a konečne aj dostatočne dlhú hudobnú dávku. Videl som ich šiestykrát a bolo to asi najpresvedčivejšie vystúpenie. Ťažko sa vracalo do reality po tak jedinečnom a intenzívnom hudobnom zážitku; stačilo však pár minút a už sa obaja ústrední členovia kapely s príkladnou trpezlivosťou venovali svojim fanúšikom pri merch-stánku. Magický večer tak pokračoval a ja tu mám vážneho adepta na klubový koncert roka.

9 / 10