TOOL - Fear Inoculum

TOOL - Fear Inoculum

Třináct let fanoušci skandovali: We want more!. Třináct let si z nich dělal hudební svět undergroundové hudby žerty a šťouchal hudební velikány mezi žebra. Po třinácti letech jsme se dočkali: TOOL otevřeli své oči dokořán a vdechli nový život do starého těla.

Říká se, že album "10,000 Days" (2006) je o konfliktu i prozření lidského myšlení po 27. roku života (10000 dní života jedince), kdy nastává zlom a minulost se přebírá mezi prsty. Tehdy se zpochybňuje přítomnost a vše (ne)dosažené, tvaruje se nový člověk ze získaných zkušeností a životních lekcí jako z měkké hlíny, a v novém tvaru se připravujeme zcela ovládnout budoucnost ve svůj prospěch - i přes všechny pochybnosti, strachy a osobní i společenské krize.

Pokud je to tak, album "Fear Inoculum" je symbolem vyzrálosti a přirozeným důsledkem všech uplynulých let se zpětnou sebereflexí a novým nahlížením na vše, co nás utvářelo, oslabovalo i posilovalo. Jen díky posunutí se za hranu, kde veškeré strachy a tíživé emoce, které nás celý život svazovaly, nás dále nemohou zasáhnout natolik, aby pohnuly naší zemí, na které stojíme, jsme schopni čelit sami sobě a vyvážit v sobě veškeré hodnoty. Největším rozdílem mezi oběma alby je klid a jistá dávka naděje a pozitivismu, snad i užívání si života teď a tady, kde konstanta času už přestala být hlavním pěšákem osobní války, který by útočil na labilní aspekty duše. S očima dokořán a řízeným dechem zpěvák a textař Maynard James Keenan rozprostírá svou mysl před posluchače, jako tarotové karty na stůl, a nechává je, aby si sami vyložili význam obrazů, které vidí. Tím se pro každého z nás stává album něčím jiným a osobním. A asi by mě skutečně překvapilo, kdyby tomu bylo jinak - kdyby písně přesně diktovaly myšlení, jakým se má posluchač ubírat.

A PERFECT CIRCLE versus TOOL:
Očekávala jsem, že Maynardova stavba a feeling písní užívaných pro účely a další směřování A PERFECT CIRCLE se nutně projeví právě i zde, na novém a tolik očekávaném albu TOOL. Tímto se mu hluboce omlouvám, protože až na začátek písně “Invincible” jsou to TOOL se vším všudy a materiály z alba
"Fear Inoculum" rozhodně nezní jako “přebytky při skládání alba pro APC”. Jediným pojítkem mezi oběma projekty je Maynardův klid, vypočítavost a náklonnost k melodiím více než k prvkům drone a punku, které lze místy ze starých alb cítit. A vůbec: svěžest a energie zpěvu, stejně jako celková Maynardova skladatelská vyrovnanost a vyspělost, je nejen parádním překvapením, ale i pojidlem všech písní, které naplňují veškeré volné prostory a průduchy mezi nástrojovými linkami, takže se prakticky na začátku první "Fear Inoculum" nadechnete a s posledními tóny desáté "Mockingbeat" vydechnete.
Je těžké procházet album kus po kusu, a to i proto, že se vzájemně nedají od sebe přesně oddělit. Je to jako psychologicky vedené sezení ve společnosti centrálního mozku TOOL. Přesto si dovolím vyzdvihnout několik důležitých okamžiků alba:


"Fear Inoculum" je jako prozření ze tmy. Cítím znovu se nadechovat ten starý známý organismus s každým Maynardovým: “Exhale, expell”. Staré tělo je oživováno. Společně se starými známými motivy a jemnými rytmy se aktivuje naše vědomí a paměť, připravuje nás na sebereflexi.

"Pneuma" je dokonale vyvážená a do detailu promyšlená práce v tempu: nádech - výdech. S matematickou přesností zvukových efektů a stylem přednesu, který se pohybuje mezi básní a invokací entit, se vám vrývají pod kůži Maynardova slova o tom, že se rodíme z jednoho dechu, jednoho slova; o jednotě, která nás všechny spojuje a zažíhá naše vnitřní pochodně.

"Invincible" na mě působí jako zvuková pozůstalost po albu "Æ​nima". Možná, že stárneme, ale nezapomínáme. I po letech čelíme stejným vnitřním bojům. Naše štíty slábnou, ale naše ego, možná výjimečně i naše naděje a naivita jsou stále zde. Progresivní rozčlenění celé písně a délka téměř třinácti minut dělá z "Invincible" na albu takový malý hudební tumor, a uvnitř něj je vměstnán materiál, který by stačil na samostatné minialbum.

"Legion Inoculant" vnímám stejně, jako poslední alba od LUNATIC SOUL. Právě zde lze vnímat prvky drone ambientu a progu ve své meditativní formě. Je to zajímavé zpestření celého alba.

"Descending" budiž zvukově mírnější a textem asi nejucelenější písní z celého alba, která ze začátku jako voda mírně omílá oblázky vyprávěného příběhu (lze slyšet zvuky moře). Jak krásně se ovšem pomalou, zato vyváženou gradací probere k životu! Basová kytara drží veškeré otěže ve svých rukou a nenechá ostatní kytary se vzdálit příliš daleko. A zase zde slyším ozvěny A PERFECT CIRCLE. Jenže více než APC, je to jako zrcadlení alba "Lateralus" (2001) a s každou minutou z téměř čtrnáctiminutového kusu se vám vrací veškeré vzpomínky na to, proč TOOL milujete a proč je nikdo nedokáže nahradit.
Voda přišla, voda si vzala co měla a odtekla dál.


"Culling Voices" pokračuje v duchu ozvěn alba "Lateralus" a mollovými kytarovými linkami přitahuje pozornost k obrazu, který působí jako vzpomínka promítaná za sklem. Jenže vzpomínka, která pořád víří barvami nezvladatelnosti, deprese, rozpolcenosti a narušených sociálních vazeb. Mírná nervozita, promítající se do kolísavé melodie kytar, je tedy na místě. Ve chvíli, kdy už jste si jisti, že veškeré nebezpečí je za sklem, najednou začnete zpochybňovat, že sklo právě teď existuje - možná vás od šílenství nedělí vůbec nic, jen vaše aktuální ovládání mysli. Je to tak blízko, že se musíte sami rozhodnout, zda se necháte svést minulostí, nebo si půjdete dál vlastní cestou. Skladatelsky minimalistický kousek se silným osobním kouzlem rozehrává jednoduchou melodii postupně a hraje si opět s gradací zvuku až do plné síly a mohutnosti baskytar, společně s vysoce posazenou linkou kytary. Maynardův šepot umocňuje prožitek.

"7empest" možná začíná zasněně až zenově, ale element země ani vzduchu rozhodně není jejím dominantním znakem. Tohle je TOOL nejvíc při vědomí, TOOL ohniví. Zkušenosti atakují pochybnosti, probíhá analýza a podrobný rozbor, následuje rozhodnutí a pravé poznání skutečnosti. Božské "heavy" kytary a umírněné bicí řídí celou strukturu. Pokud lze píseň shrnout jediným veršem, pak je to: Control your delusion (Drž své mylné představy pod kontrolou).



S každým dalším poslechem album zraje a otevírá nové prostory. Rozhodně na něj potřebujete svůj klid a prostor. (I když jsem dosáhla celkem pozitivního přesvědčení, že tentokrát album neklesá do depresivních hloubek a je spíše pozitivně orientovaným kusem, neustále v něm nacházím drobné odbočky a zvukové efekty, u nichž jistě mohu říct, že tam nejsou proto, aby nás uklidnily a utvrdily, že je vše naprosto v pořádku, viz "Chocolate Chip Trip".)
Každopádně, album trhá první příčky hitparád po celém světě a předčil většinu očekávání i zarytých fanoušků. Jistě, strhla se místy nepěkná debata na téma designu nového loga kapely, ale o tom to je: nové začátky, nové přístupy, nové emoce! Za nás gratulujeme ke skvělému návratu na hudbení scénu a budeme se těšit na další hudební lobotomii, kterou nám TOOL způsobí.

8 / 10

Tracklist

1. Fear Inoculum
2. Pneuma
3. Litanie contre la Peur
4. Invincible
5. Legion Inoculant
6. Descending
7. Culling Voices
8. Chocolate Chip Trip
9. 7empest
10. Mockingbeat

Zostava

Maynard James Keenan - zpěv, texty
Adam Jones - kytara
Justin Chancellor - baskytara
Danny Carey - bicí, syntezátory
+
Lustmord - zvukové efekty

Informácie o albume

Žáner: Progressive Rock/Metal

Dátum vydania: 30.08.2019

Typ: CD

Dĺžka: 86:38

Vydavateľstvo: Volcano Entertainment, RCA Records

Webová stránka: http://www.toolband.com

Krajina: USA

Informácie o recenzii

Uverejnené: 2019-09-09 21:44:44

Prečítané: 410x

Autor: Kristýna "Sirien" Vybíralová

Kristýna

Názory redakcie

Chýba názor redakcie