Slovenská doomovka SAMSARA předvádí, jak propojit emoce, agonii, melancholii, bolest a truchlivost jemnými nitkami pomalých melodií. Pokud nejste připravení padnout a máte ještě nějakou světlejší naději budoucnosti, pak nedoručuji dále číst, natož poslouchat…

Na celé desce musím velmi vyzdvihnout práci s detaily v pozadí: ženský doprovodný zpěv, zvuky větru, smyčcové party nebo kostelní zvony dotvářejí v jednotlivých skladbách ponurou atmosféru.
Bez čeho by tento styl metalu nemohl fungovat, je vokál. Na něm pro mě všechno stojí a padá. Na nahrávce "When The Soul Leaves The Body" se kytarista/zpěvák, jenž si říká Tiberius Diabolos, vyřádil dosyta. Množstvím a košatostí hlasových poloh mi připomíná Aarona z MY DYING BRIDE.

I přestože má album bez pěti minut skoro hodinu, nedá se říct, že by bylo monotónní či nudilo. Naopak, je velmi rozvětvené a každá píseň má svůj vlastní šmrnc. Od prvních tónů si "When The Soul Leaves The Body" vytváří své vlastní vhodné podmínky pro život. Vrství jednotlivé melodie kytarových partů, od táhlejších postupně do rychlejších, jsou stejně přirozené jako dýchání.

Nejvíce mne oslovily skladby "Between Two Worlds", ta patří k těm údernějším, jejž se vám hned na první poslech vryjí do paměti. A závěrečná "In Anxiety" je jakousi temnou tečkou a deset minut v jejím zajetí, vybudí vaše veškeré skryté obavy…
Troufnu si říct, že tato celá nahrávka patří k vrcholům loňské tuzemské scény.