PARIA - Knochenkamp

 PARIA - Knochenkamp

O německé smečce PARIA jsem poprvé zaslechl díky německému webzinu/labelu v jednom - Sturmglanz, kde mou pátravost zaujala reklama na chystané mini album “Knochenkamp”. To, co mohlo za můj zájem, nebyl pouze krásný artwork z dílny Artema Grigoryeva, ale rovněž to, že PARIA je koněm ze stájí World Terror Committee, pod jejímiž křídly se nacházejí většinou nadprůměrné spolky. Díky tomu už poměrně dlouhou dobu label pozoruji při jeho poctivé činnosti a často se nestačím divit, kolik zakopaných pokladů skrývá (například FIDES INVERSA, na něž jsem pro Metalirium nedávno sepsal recenzi). PARIA sice patří mezi skupiny, nedosahující kvalit největších es značky W.T.C, přesto potvrzuje mé domněnky o kvalitách firemních uskupeních a i to, že jsem udělal dobře, když jsem po kapele sáhnul, i přes jisté nedostatky, které v ní spatřuji.

Je však zarážející, že PARIA je dnes už starší cháskou - byla založena v roce 1995. Až od roku 2002 do roku 2005 Němci sázeli jedno demo za druhým. Následovalo splitko se skupinou PROSATANOS a následně poté přišla na trh jedna nevýrazná kompilace. Debutový dlouhohrající počin “VerminRace” PARIA vydala až v roce 2008. Musím se přiznat, že jediné, co jsem od kapely slyšel, bylo poslední album “Surrealist Satanist”, do něhož jsem se s prvním poslechem tak nějak nedostal, následně to vzdal a zůstal u opakovaných poslechů posledního EP, které vyšlo minulý rok.

Šanci starším počinům jistě ještě dám. Nedá mi, aby “špatná” skupina vydala tak kvalitní (ale nejedná se o nic, co posadí na zadek, to říkám předem) materiál. Možná stačí pochopit chyby, jichž se PARIA nevědomky dopouští. W.T.C se zaměřuje převážně na formace, které nejsou určené na jeden poslech a konec (beru to jako pozitivum a jakousi známku kvality, proto mě hned neberte za slovo a jméno PARIA nijak neodsuzujte, dokud si od něj něco nepustíte). Naznačil jsem, že s loňským EP, jež vyšlo za chmurných dní prosincových, platí za kvalitní počin, a je tomu opravdu tak. Jenomže také poukazuje na to, že trio nedokázalo využít potenciál v sobě ukrytý, snažící se vydrápat na povrch. A tak je “Knochenkamp” spíše důkazem, že v kapele něco jako potenciál dřímá, než materiálem, o němž se bude nějak více mluvit, a vy si při jeho poslechu budete velebit blahem.

Úvod “Knochenkamp” je tím nejsilnějším, co téměř půlhodinová kolekce temných radovánek skýtá. Intro se rozeznívá ve znamení až dronového zvukového impulsu, mísícího se s obřadními sborovými chrámovými zpěvy. Intro je možná zbytečně dlouhé, ale účinně si posluchače připraví na to, co následně přijde. “Pergamentikkch Nemesis” navazuje zajímavým pojetím black metalu, vzhlížejícím k moderním progresím a náznakům snahy o vybočení z řady šedivého davu. Bicí jsou propracované a hudební postupy správně krkolomné až kostrbaté (v dobrém). Člověk nakonec ani neví, co vlastně bude dál. Kompozice si jej obmotává kolem prstu, aby se následně vynořil maniakální křik zpěváka Panzerdaemona, jehož práce s vokály je tím nejlepším, co se v písních úspěšně ukrývá, ale zároveň po pečlivém naposlouchávání vím, že mohl být ještě mnohem vhodněji zakomponovaný a více využitý.

Líbí se mi, že frontmanův hlasový projev se drží po většinu času v ústraní a nestrhává na svoji přítomnost přílišnou pozornost. Je nenápadný, drží otěže tak střízlivou formou, aby však v určitém a zcela nečekaném momentu “zešílel” a začal chrlit své texty ve vyšších a agresivnějších polohách, které vyženou veškeré emoce bublající pod povrchem nad něj. Často si vokalista se svými party pohrává a z hlubinných temných poloh přechází do hlubších fanatických výkřiků. Tím dokazuje svoji pestrou škálu nástrojů, jež může frontman využívat. Zde se ale dostáváme ke znehodnocenému potenciálu kapely. Tyto hrátky s hlasivkami a pestrá práce s nimi, mohla být využívána intenzivněji a častěji. Jednoduše řečeno, při tvorbě písní a vokálních linek se na to více zaměřit. Chápu ale, že se Panzerdaemon možná ještě hledá a neuvědomil si při pracích na EP, co se skrývá v hlubinách jeho chřtánu (vokály na EP jsou určitě propracovanější a pestřejší, než minimálně na poslední řadovce). Pořád ale doplácí na to, na co podle mého doplatil právě na desce předchozí.

To jde ruku v ruce s tím, že už od třetí položky v playlistu - “So Far from the Hidden God”, je značně ubíráno na progresivních postupech, v nichž pěkně vynikala basová linie a vyhrávky jednotlivých nástrojů. Průšvihem je, že v rychlých pasážích bicích mi jejich nazvučení vůbec nesedí k celku a přijde mi ploché, místy až nepříjemné. Proto to, na čem je black metal postaven, tedy blast-beaty, nezní přirozeně (občas to zní jak mlácení do plechovky, často se zvuk bubnů ztrácí v celkovém soundu) a dobrý pocit s poslechu poměrně ruší, nebo se ve zvuku PARIA naprosto ztratíte. Baskytara je pohřbena kdesi za plastickými bicími, nebo se slévá do zvuku sebe sama požírajícího, takže jediné, co skladby drží pohromadě, jsou prsty na hmatníku kytaristy Akeona, držícího rozervané plusy a mínusy ještě jakž takž pospolu, aby dohromady mohli udržet alespoň lehce nadprůměrnou paletu pocitů.

Zjištění, že PARIA pohořela na výsledném zvuku, přičemž poukázala na skladatelský a kompoziční potenciál, který ale sama nevědomky pohřbila vývojem svých nápadů, by byl za normálních okolností bolestný. Myslím si, že znít takhle řadová deska, PARIA by neobstála ani v boji o průměrné hodnocení, jelikož se však jedná o EP o necelé půl hodině, dá se horší produkce přežít, stejně tak jako neustálé hledání sebe sama, a díky tomu častá rozštěpenost vlastní tváře. A tak mě tak napadá, že PARIA se tak nějak motá v bludném kruhu, neboť předchozí deska působí také podivně umělým, přesto hůře čitelným, nevýrazným zvukem, a tak se možná dostáváme k tomu, proč ne a ne proniknout pod slupku zvuku Němců. Baví mě však vokální linie a riffy, ke kterým jsem se přes produkční stránku úspěšně probojoval, na rozdíl od alba předchozího, u nějž si budu muset pozitiva ještě najít. Fandové labelu W.T.C a německé scény by si však měli skupinu poslechnout, byla by chyba ji nechat ležet. Když se líbit nebude, nic se neděje, ale své přednosti kapela určitě má a když pochopíte její chyby, třeba jí je odpustíte a najdete si to své.

 
 

5,5 / 10

Tracklist

1. Intro
2. Pergamentikkch Nemesis
3. So Far from the Hidden God
4. Cyclikkch Ovogenesis
5. Call from the Grave (Bathory cover)

Zostava

Akeon - kytary
Gonzo Goatpestilence - bicí
Panzerdaemon - vokály, basa, texty

Informácie o albume

Žáner: Black metal

Dátum vydania: 25.12.2016

Typ: EP

Dĺžka: 27:58

Vydavateľstvo: World Terror Committee

Webová stránka:

Krajina: Německo

Informácie o recenzii

Uverejnené: 2017-05-06 08:00:00

Prečítané: 1090x

Autor: Radek Chlup

Radek Chlup

Názory redakcie

Chýba názor redakcie