O Italech LUCID DREAM jsem neslyšel skoro deset let. Přesně od roku 2011, kdy ke mně doputovalo promo jejich debutu „Visions from Cosmos 11”. Přiznám se, že tehdy mě jejich prog rock na zadek úplně neposadil. Ne, že by to bylo špatné, ale prostě tomu něco chybělo. Od té doby ale uplynulo už devět let a na tvorbě LUCID DREAM je to setsakra znát! Novinka je oproti debutu po všech stránkách podstatně vyzrálejší.

A nic na tom nemění ani fakt, že od minulého alba „Otherworldly” prošla kapela dost podstatnými změnami. Z tehdejší sestavy zůstal na svém místě jen kytarista a mozek téhle formace, Simone Terigi. Protože ale veškerá hudba i texty pochází z jeho hlavy, výsledku to nijak neuškodilo.

A tak „The Great Dance of the Spirit” nabízí šťavnatý mix, který potěší snad každého rockera milujícího výlety do progových dálav. Právě na nich je totiž deska postavená. Čekají vás tak cesty od těch nejjemnějších balad přes hard rock až po heavy metalem nasáklé kousky.
Jasně to ukazuje už úvodní „Wall of Fire”, která vše odstartuje riffy evokujícími legendární IRON MAIDEN. O tom, že vše jde i jemněji, vás zase přesvědčí „By My Side” se snadno zapamatovatelným refrénem.

Nejlepší kousky ale teprve přijdou. Například v podobě „A Dress of Light”. Emocemi nabité skladby, která si díky změnám tempa i melodií krásně pohrává s atmosférou. Vše navíc ještě umocňuje naléhavými klávesami a elegantními kytarovými linkami. Příliš pozadu pak nezůstává ani následující „The War of the Cosmos”.
Největší klenot se ale ukrývá v sedmiminutové instrumentálce „The Realm of Beyond”. Právě v ní dostává největší prostor smyčcové trio, které Simone Terigi přizval ke spolupráci na téhle desce. A dobře věděl proč! Nejdřív ve vás kooperace kytary a smyčců probudí krásnou melancholickou náladu, kterou následně Terigiho kytara ještě zvýrazní, aby pak vše vygradovalo právě kombinací houslí, violy a cella podkreslenou „klasickými” rockovými instrumenty. Stačí jen zavřít oči a zaposlouchat se. A na sedm minut se ocitnete v úplně jiném světě. A snad i galaxii…

I když je z mého pohledu „The Realm of Beyond” jednoznačný vrchol desky, také další části mají co říct. Ať už je to zkrácená akustická verze úvodní „Wall of Fire”, zajímavá balada „Invisible Stranger” nebo uhrančivě atmosférická „Wakan Tanka”.

Jediným mínusem jsou tak pasáže, u kterých se ani po několika posleších nemůžu zbavit dojmu, že jsou tak trochu navíc. Je to ale jen malá vada na jinak téměř dokonalém kotoučku z dílny těchhle Italů.