Italská formace FIDES INVERSA mi kdysi padla do oka především proto, že jedním z pilířů tohoto jména byl a stále je Thorns, jeden z mých velkých oblíbenců na BM scéně (nevím, jak stíhá takové množství kapel, v nichž účinkuje - KULT, BLUT AUS NORD, LIBER NULL, DARVAZA a mnoho dalších). Jej jsem si oblíbil pro jeho zápal pro věc, rovněž pro specifické vokální projevy a kvalitní hru na všechny nástroje, v tomto případě jde však především o bicí party. Vesměs každý projekt/kapela, na němž/níž se Thorns (ve FIDES INVERSA a vystupuje pod jménem Omega A.D.) objeví, patří mezi více či méně nadprůměrné, kvalitní a specifické útvary, převyšující většinu klasické současné produkce.

Druhou zásadní postavou projektu je Void A.D. – to především jeho dítě FIDES INVERSA je. Kapela se poprvé představila na scéně s debutem "Hanc Aciem Sola Retundit Virtus (The Algolagnia Divine)" roku 2009. Ten se směřováním vydával kamsi do nadžánrových končin, kde pomalu bublá a na povrch se prodírá nenápadná disharmonie s nádechem mystična. Osobně jsem však začínal až na desce "Mysterium Tremendum et Fascinans", nepřinášející od dob prvního záseku FI výrazné změny. Album ale hrálo na větší důraz všech prvků, jež se duo na debut rozhodlo aplikovat. Neunikl mi ani náznak vzestupné tendence, o němž jsem doufal, že se v následujících letech rozvine. Zdá se, že se krok po kroku skutečně rozvíjí.

Na FIDES INVERSA mě vždy bavil především mnou tolik zmiňovaný Thorns, který ne jen, že může za kvalitně zakomponované poutavé bicí party, ale také za vokální linky, jež obsluhuje i na koncertních pódiích (kapela vystoupila i na festivalu Phantoms of Pilsen minulý rok). Zpívající bubeník v black metalu není zase tak častým jevem, pozornost si to jistě získá. Není to však pouze on, kdo může za kvality, které FIDES INVERSA jistě má. Jeho společník jej v každé pasáži podporoval celkem nepředvídatelnými riffy, někdy zklouzávajícími až do disharmonických pokřivených cítění strunné virtuozity (nejedná se však o Island, nebo DEATHSPELL OMEGA, jedná se o pouhé náznaky).

"Rite of Inverse Incarnation" obsahuje pouze dva songy o celkové stopáži 19 minut. I přesto se mi pocity z poslechu střídaly jako na divoké horské dráze, při které jsem se vysekal a rozmázl si mozek o zem pod sebou. Při prvních pokusech EP pochopit jsem měl neustálý pocit obyčejnosti a nevýraznosti. Vše se akorát zhoršilo, když jsem si připomínal dvě dlouhohrající alba, kterými se FIDES INVERSA pyšní, a tak šlo vše definitivně do kopru. Ještě se mi nestalo, aby mě pouhé dvě skladby tak zmátly, proto jsem si se sepsáním této recenze dával opravdu načas. "Rite of Inverse Incarnation" však rozhodně není obyčejným materiálem, to už teď vím sám, a neustálou pozornost jsem mu věnoval, neboť jsem si byl celou tu dobu vědom neobyčejnosti titulu FIDES INVERSA.

"First Congress" a "Rite of Inverse Incarnation" se možná na první poslech mohou jevit jako prachobyčejný black, zvláště pro posluchače, který slyšel už mnohé a je přesycen dokonce i kapelami, které se snaží vymanit z okovů klasického žánru a přivést do něj trochu progresivity. Dále však tohle tvrdit by byl velký omyl. FIDES INVERSA rozšiřuje svůj seznam dosud nahraných skladeb sice o pouhé dvě kompozice, avšak svůj výraz posouvá dále do neprobádaných končin svých temných snů a vizí.

"First Congress" uvádí posluchače do transu pomalým, velice melodickým úvodem, dávajícím prostor především zpěvákovi (hostující Luctus - zde jako Wraath z kapel DARVAZA, BEHEXEN, ONE TAIL, ONE HEAD a další nazpíval tento materiál) a jeho několik přes sebe se přelévajícím polohám (křik, hluboké čisté zpěvy). Zhypnotizovaný posluchač je naprosto ovládnut meditativní atmosférou skladby, jeho tělo i mysl už mu nepatří, aby jej následně z bdělých stavů vytrhla zběsilá tempa, v nichž vás rozcupuje fantastický zvuk bicích, díky němuž si budete užívat plnými doušky přechody i řinčivé doteky o činely, a budete onanovat nad hutně ozvučeným virblem. Každé pohlazení paličkou vám přivodí další a další extázi. Bicí jsou nazvučené tak, že jim kvalita zvuku dodává na dominanci, ale jsou potlačené na úroveň níže chválených riffů, tím nenarušují celek, přesto činí písně přitažlivějšími.

Riffy působí až “chaoticky”, jsou plíživé a vypočítavé, ale mají svůj nepředvídatelný řád, občas dávají tušení disharmonických útoků na přístupné klasické hudební postupy, jež kapela boří. Líbí se mi, jak si FIDES INVERSA pohrává s “francouzsko/islandským” progresivněji laděným přístupem, ale nesnaží se nešikovně tyto dvě scény následovat. Naopak následuje své vlastní vize, nacházející se na hranici klasické black metalové školy a moderny, do čehož Italové nezapomínají vložit kus sami sebe a svého vlastního umění.

Skladba titulní se nese ve stejném duchu, jako "First Congress", jen jde rovnou na věc. S ničím se moc nemazlí a postrádá důvod podruhé ovládnout posluchačovu mysl v pomalých seancích, když tento tah kapela provedla v písni uvádějící. Na co se opakovat, druhá skladba jen přirozeně navazuje. Agresivita a vibrace disharmonických tendencí střídá syrové a přímočaré pohlazení chladnými strunami. Při každém poslechu mi přeběhne mráz po zádech především v úvodním výkřiku, působícím jako by zpěvák byl ve smrtelné agónii při posednutí démonickými silami pokropen svěcenou vodou.

"Rite of Inverse Incarnation" dokazuje, že FIDES INVERSA tvoří vysoké umění, které značně přesahuje klasický zvuk black metalvé hudby. Jinak totiž nelze slovy popsat, co tato italská dvojice tvoří. Kapela nahrála pouhé dvě skladby, obsahující ve svém nitru tolik aspektů podstaty kvality a netradičnosti sobě vlastní, že se vzrušením klepu při myšlence dalšího alba, které, jak doufám, přinese ještě nevšednější zážitky. FIDES INVERSA se svým novým EP "Rite of Inverse Incarnation" uniká řečem o trendové záležitosti co se týče okultního zaměření, neboť jej využívá precizní formou, bez zbytečného upozorňování na něj, a totéž se dá říci o jejím ovlivnění netradiční a pokřivenou scénou, známou z mantinelů vybočující Francie či Islandu, neboť hudebníci Omega A.D. a Void A.D. si uzmuli pouhý prvek této šablony, aby jej využili pro svůj vlastní zvukový podpis, který nikdo prostě nepadělá.