Počátek americké formace Theocracy se váže k roku 2003 a k Mattu Smithovi. Ten tehdy vytvořil Theocracy jako svůj jednočlenný projekt. A sám také nahrál debutovou desku. Ta se dočkala vynikajících recenzí, a tak se Matt rozhodl, že to vezme pořádně do ruky. Přizval si k sobě kytaristu Jonathana Hindse a bubeníka Shawna Bensona. Kapela poté začala nejen jezdit po koncertech, ale také psát písně na nové album, které vyšlo pět let po debutu.

A právě o cd Mirror Of Souls, které do Evropy dorazilo loni v prosinci si teď něco povíme. Theocracy na něm rozprostřeli víc než hodinu hudby do pouhých osmi skladeb. Už z toho je jasné, že v jejich podání rozhodně nepůjde o žádné speedové orgie. V jejich pojetí power metalu jsou naopak jasně slyšitelné prvky progresivity zabalené do příjemně epického hávu.
Nehodlám tady zdlouhavě rozebírat skladbu po skladbě, spíš se pokusím shrnout hlavní atributy této placky. Už z žánru, kterému tito Američané holdují, je jasné, že v jejich hudbě hrají prim melodie. A musím uznat, že tahle zámořská partička na ně má rozhodně čich. Na Mirror Of Souls tak nenajdete jedinou slabou píseň. Všechny si drží svůj vysoký standard.
Na desce se navíc objevuje i řada progresivních pasáží. O tom koneckonců svědčí i délka jednotlivých skladeb. Z tohoto hlediska je pak jasným vrcholem závěrečný víc než dvacetiminutový titulní opus Mirror Of Souls. Tomu pak velice zdatně sekunduje i předcházející Martyr. Album se navíc pyšní lehkým, osvěžujícím soundem. A právě dva posledně jmenované atributy pomáhají Theocracy odlišit se od většiny současných power metalových spolků. Soudě dle desky, mohou se Theocracy pochlubit také výborným zpěvákem. Matt Smith ukazuje, že s mikrofonem zacházet opravdu umí. Místy se jeho hlas šplhá dokonce do závratných halfordovských výšek. Tolik tedy k hudbě samotné. A co že vám ještě povím o Mirror Of Souls? Snad jen to, že hned při prvním poslechu se do vás deska zařízne jako žiletka a čím víc ji budete poslouchat, tím hlouběji bude pronikat ona do vás a vy do ní. Jinými slovy: první poslech potěší, další nadchnou. Tohle album prostě stojí za to, aby mu člověk věnoval nejeden poslech. Jen tak mimochodem, za pár dní se kapela představí na čtyřech koncertech v Česku a na Slovensku. A jejich návštěvu nelze než doporučit.